Bitva u Cušimy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m vrácení správného roku bitvy, který změnil jistý anonym, pomlčka, místo spojovníku
Řádek 20:
 
== Prehistorie bitvy ==
Vážné porážky na moři i na souši přiměly carskou vládu, aby se již záhy po vypuknutí války s [[Japonsko|Japonskem]] zabývala přepravou posil na Dálný východ. Dosavadní zkušenosti ukazovaly, že je nutné získat především nadvládu na moři, protože jen tak se dalo Japoncům bránit v přepravě posil do [[Mandžusko|Mandžuska]] a na [[Liaotungský poloostrov]], kde Rusové sváděli těžké obranné boje. 1. tichomořská eskadra v [[Lü-šun-kchou|Port Arthuru]] byla po smrti admirála [[Stěpan Osipovič Makarov|Makarova]] a ztrátě či poškození několika svých jednotek málo akceschopná - kdyby se však spojila s některou z dalších ruských flotil (baltskou nebo černomořskou), mohla by znovu nabýt převahu. V to alespoň doufala ruská admiralita. Protože vyslání černomořské flotily by předpokládalo žádat Osmanskou říši o průjezd [[Bospor]]em a [[Dardanely|Dardanelami]], bylo v podstatě jasné, že na Dálný východ se musí plout z Baltu.
 
Velitelem baltské flotily, později přejmenované na 2. tichomořskou eskadru, jmenoval car dosavadního kontradmirála Zinovije Petroviče Rožestvenského a toto rozhodnutí se ukázalo jako málo šťastné. Rožestvenskij byl sice člověk pilný a energický, ale scházely mu zkušenosti s velením tak velké eskadry a nebyl u posádek oblíben pro svou uzavřenou povahu. Ani s loděmi to nevypadalo příliš růžově. Jen čtyři bitevní lodě – ''Kňaz Suvorov'', ''Alexandr III.'', ''Borodino'' a ''Orel'' – byly skutečně nové, zbytek tvořily jednotky zčásti zastaralé nebo slabší než japonské. Posádky pak admiralita sestavila povětšinou ze záložníků, jimž chyběl potřebný výcvik.
Řádek 38:
 
== Denní bitva ==
Ráno [[27. květen|27. května]] [[19041905]] objevily carskou eskadru japonské průzkumné lodě, které prozíravý Tógó rozmístil na přístupových trasách ke Korejskému průlivu. Admirál Rožestvenskij se v této době pokusil své čtyři moderní obrněnce rozvinout, manévr však selhal na špatné komunikaci mezi veliteli. Ruský tvar se tak ještě před bitvou rozpadl do dvou paraleních kolon.
 
Krátce před druhou hodinou přeťal Tógó ve východozápadním směru trasu Rožestvenského eskadry a zahájil obrat o sto osmdesát stupňů. Šlo o ukázkový manévr – tzv. [[Příčka na T|položení příčky na T]] – nebylo to však bez rizik, protože Rusové mohli čelním lodím způsobit mnoho nepříjemností. Bitva se nicméně rozpoutala až o něco později, ve chvíli, kdy už Tógóvi nehrozilo větší nebezpečí. Od počátku bylo přitom zjevné, že hodiny výcviku a příprav na japonské straně přinášejí své plody. Na ruské obrněnce dopadala rána za ranou a již za půl hodiny byla bitevní loď ''Osljabja'' tak poškozena, že musela vybočit z tvaru; brzy nato se i potopila. Také vlajková loď ''Suvorov'' s admirálem Rožestvenským na palubě se změnila v ohnivou pochodeň, potácející se dva dílce doprava, dva dílce doleva. Poté, co bylo poškozeno kormidlo, vybočil i ''Suvorov'' z řady – vést flotilu již nemohl.