Magnus IV. Švédský: Porovnání verzí

'''Magnus Eriksson''' (jaro [[1316]] – [[1. prosinec]] [[1374]]) nebo také '''Magnus IV.''' byl král [[Švédsko|Švédska]] (1319–1364) a panémvládcem Finska a jako '''Magnus VII.''' král [[Norsko|Norska]] (1319–1343), včetně [[Island]]u a [[Grónsko|Grónska]].

Magnus byl synem [[Erik Magnusson|Erika Magnussona]], vévody ze [[Södermanland]]u, syna [[Magnus III. Švédský|Magnuse III.]]. Jeho strýcem byl král [[Birger Magnusson]], který nechal během oslav Vánoc na hradě Nyköping v roce 1317 své bratry zajmout a vyhladovět k smrti.

Magnus byl prohlášen dospělým v patnácti letech, v roce 1331. Proti tomu se v Norsku zvedl odpor, kde podle statut z roku 1302 byli králové dospělými až ve dvaceti letech. V roce 1333 se však rebelové králi Magnusovi podřídili. 21. července 1336 byl ve [[Stockholm]]u korunován švédským a norským králem. I to vzpůsobilozpůsobilo nelibost v Norsku, kde si přáli samostatnou korunovaci, a v roce 1338 zde proběhlo druhé povstání.

Opozice proti Magnusově vládě v Norsku vedla v roce 1343 k dohodě mezi králem a norskou šlechtou, podle které se v rozporu se zákony nástupnictví měl stát norským králem Magnusův mladší syn Haakon, pričemžpřičemž Magnus měl být během jeho dětstídětství regentem. V tom samém roce bylo stanoveno, že Magnusovým nástupcem ve Švédsku bude jeho starší syn Erik. Haakon se skotečněskutečně stal samostatným norským králem v roce 1355. Erik zemřel společně se svou manželkou a dvěma syny v roce [[1359]], pravděpodobně na [[mor]].

[[Kategorie:FolkungovéÚmrtí utonutím]]