Maria Callasová: Porovnání verzí

Narodila se v [[New York]]u do rodiny řeckých přistěhovalců jako '''Cecilia Sophia Anna Maria Kalogeropoulosová'''. Jakmile její matka zjistila, že si její dcera při poslechu rádia a gramofonu ráda nahlas zpívá, rozhodla se, že z ní učiní hvězdu. Následovaly nekonečné hodiny klavíru a zpěvu. Rodině se přitom finančně příliš nedařilo, jejich malý obchod zkrachoval a v roce [[1937]] se zklamaná matka s Marií a její sestrou vrátily do [[Řecko|Řecka]].

Maria získala stipendium na Státní konzervatoři v [[Athény|Athénách]], kde studovala pod vedením proslulé sopranistky [[Elvira de Hidalgo|Elvíry de Hidalgo]]. Už v roce [[1942]] zažila první úspěch v [[Tosca|Tosce]] v Athénské opeře. Mladá sopranistka však spokojená nebyla: toužila vrátit se k otci do rodného New Yorku a v roce [[1945]] skutečně Athény opustila. Amerika ovšem její očekávání nesplnila, operní soubory o ni nejevily zájem. Po dvou letech se vrátila do [[Evropa|Evropy]] a přijala angažmá ve [[Verona|Veroně]] a o rok později v [[Benátky|Benátkách]]. Zlom v její kariéře nastal během sezóny [[1947]]-[[1948]], kdy zpívala ''Brunnhildu'' ve [[Richard Wagner|Wagnerově]] opeře ''[[Valkýra (opera)|Valkýra]]''. V té době ve stejném divadle zkoušeli operu ''Puritáni'' od [[Vincenzo Bellini|Vincenza Belliniho]] s Margheritou Carosiovou v roli ''Elvíry'' pod taktovkou vynikajícího dirigenta [[Tullio Serafin|Tullia Serafina]]. Jedné noci si Maria sama pro sebe začala z listu zpívat ''Elvířin'' part. Uslyšela ji Serafinova žena a ihned zavolala manžela, aby si ji poslechl. Carosiová totiž náhle onemocněla a divadlo shánělo náhradu. Callasová roli získala, na nastudování partu měla však jen týden, během té doby ještě třikrát zpívala Brunnhildu ve Valkýře. Celou situaci jí navíc stěžovala skutečnost, že ještě nemluvila dobře [[italština|italsky]]. V té chvíli se projevila její proslulá tvrdohlavost a schopnost sebezapření. Roli ''Elvíry'' zvládla dokonale, představení ''Puritánů'' měla velký úspěch a z dosud nepříliš známé pěvkyně se stala hvězda. Matčin sen se splnil, avšak ve vztahu mezi Marií Callas a její matkou postupně vznikly rozpory, které později vedly až k úplné roztržce.

V roce [[1950]] poprvé vystoupila ve [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] [[Aida|Aidě]] na scéně slavné [[La Scala|La Scaly]] v [[Milán|Miláně]]. V roce [[1952]] podepsala exkluzivní smlouvu <br />s gramofonovou společností [[EMI]]. Ke spokojenosti a zadostiučinění jí zbývalo už jen jediné: dobýt americkou operní scénu. Dne <br />[[17. listopad|17. listopadu]] [[1955]] vystoupila jako ''[[Madam Butterfly|Madame Butterfly]]'' v [[Chicago|Chicagu]]. Jen o rok později poprvé zpívala v Belliniho ''[[Norma (opera)|Normě]]'' v [[New York|newyorské]] [[Metropolitan Opera|Metropolitní opeře]]. Právě ''Normu'' pokládají kritici za stěžejní postavu jejího repertoáru. Role trpící i šťastné, milující i kruté druidské kněžky poskytla Callasové příležitost dokonale předvést, v čem byla výjimečná: svou schopností naprosté identifikace s postavou a strhujícím dramatickým projevem učinila z operního představení nevšední zážitek. Také její technická vyspělost byla obdivuhodná. Měla velký hlasový rozsah (tři oktávy) a svůj hlas ovládala s naprostou lehkostí ve všech polohách od [[Koloratura|koloratury]] (výzdoby jednoduché melodie technicky složitými pasážemi) po čistý soprán. Nevšední koloraturní role do té doby téměř zapomenutých italských operních mistrů ([[Vincenzo Bellini|Bellini]], [[Gaetano Donizetti|Donizetti]] a [[Gioacchino Rossini|Rossini]]) patří k jejímu hlavnímu přínosu opeře [[20. století]].

Role ''Normy'' jí však přinesla i první velký neúspěch. Když se [[1. leden|1. ledna]] [[1958]] probudila po silvestrovské oslavě, zjistila, že ztratila hlas. Do představení Normy v římské Opeře zbývalo 36 hodin. Divadlo nesehnalo náhradu a Callasová se po lékařském ošetření nakonec rozhodla vystoupit. Udělala chybu: na konci prvního jednání už nemohla zpívat a po přestávce se na scénu nevrátila. Obecenstvo jí to neodpustilo. V 60. letech bylo zřejmé, že legendární pěvkyně je vyčerpaná, vystupovala méně a věnovala se hlavně nahrávání desek. Následovaly už jen neúspěchy jako natáčení [[Pier Paolo Pasolini|Pasoliniho]] filmu ''Medea'', který divaci i kritici vesměs odsoudili. Také její pěvecký návrat na koncertech s tenorem [[Giuseppe Di Stefano|Giuseppem Di Stefanem]] v roce [[1973]] nedopadl po stránce hudební stránce dobře, měl však velký úspěch u obecenstva.