Claude de Villars: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + odk |
m →Válka o španělské dědictví: + odk |
||
Řádek 15:
Roku [[1702]] vyhrál [[Bitva u Friedlingen|u Friedlingenu]] a obdržel hodnost maršála. Další rok porazil Rakušany u [[Bitva u Hochstadtu|Hochstadtu]]. Poté potlačil povstání v [[Cevénnes]]. Za tento úspěch získal titul vévody. Friedlingen a Hochstadt byla neplodná vítězství a operace, jichž byla součástí, jsou plná nevyužitých příležitostí. Villars se tedy proslavil až roku [[1709]], kdy byla Francie na pokraji prohry.
V tomto roce stál na severní frontě proti [[Evžen Savojský|Evženu Savojskému]] a [[John Churchill, vévoda z Marlborough|vévodovi z Malborough]], dvěma největším vojevůdcům své doby. Tehdy se starý [[Louis François, vévoda de Boufflers|maršál Boufflers]] podvolil sloužit pod ním a Villars vyzval Francouze, aby něco dali pro blaho vlasti. Tím získal nové prostředky. Následovala krvavá [[Bitva u Malplaquet]], v níž se Villarsovi i přes ústup jeho armády a těžké zranění na koleně, podařilo zastavit postup nepřátel. Po bitvě mohl králi právem říci: ''„Připustí-li Bůh ještě jednu podobnou porážku, může Vaše Veličenstvo počítati s porážkou nepřátel.“''
Další dvě tažení proběhla bez boje, ale pak byl [[John Churchill, vévoda z Marlborough|Malboroughem]] vymanévrován. To vedlo k dobytí pevnosti [[Bouchain]]. Pak se Angličané stáhli. Následně Villars Evžena Savojského vymanévroval a rozdrtil jeho vojska [[Bitva u Denain|u Denainu]] (1712). Tím zachránil Francii. Další rok dobyl na Rýně [[Landau]] a zvítězil u [[Freiburg]]u. Poté uzavřel s Evženem [[Rastattský mír|mír v Rastattu]].
| |||