Bulharská lidová republika: Porovnání verzí

V případě [[divadlo|divadla]] je v padesátých letech významnější autorem pouze Kamen Zidarov<ref name="rych432">Rychlík, str. 432</ref> (''Carská milost'', ''Ivan Šišman'') Většina bulharských divadel byla zestátněna a na náplň her měla rozhodující vliv především komunistická strana.<ref name="rych432"/> Od konce padesátých let dochází k uvolnění od pravidel [[socialistický realismus|socialistického realismu]] a v dramatickém umění přichází takzvaná „poetická vlna“ (autoři Ivan Pejčev, Georgi Džagarov; dále příslušníci takzvané burgaské skupiny<ref group="pozn.">Později byla tato skupina rozehnána a její členové umístěni do malých divadel mimo hlavní scénu.''(Rychlík, str. 433)''</ref> – Leon Daniel, Julia Ognjanovová, Metodi Andfonov a další; krom nich se utvořilo také Státní satitircké divadlo, které se vyznačovalo mimo jiné improvizací a inovací výrazových prostředků).<ref name="rych433">Rychlík, str. 433</ref> V šedesátých letech bylo velmi oblíbené „drama všedního dne“ o mladých lidech, idealistech, bojujících s maloměšťáckými byrokraty. Nejvýznamnějším autorem tohoto období je Dragomir Asenov. V sedmdesátých letech se divadlo dočkalo nového rozvoje a stalo se zároveň náhražkou politické opozice, kdy byly některé hry chápány jako alegorie vůči současné politické situaci.<ref name="rych434">Rychlík, str. 434</ref> Mezi významné autory tohoto období patří například Kolja Georgiev (''Čtřicet pět stupňů Richterovy stupnice''), Georgi Danailov (''Solunští spiklenci''), Jordan Radčikov (''Panika'', ''Leden'', ''Pokus o let''), Konstantin Iliev (''V říjnu bez tebe'', ''Bazalka pro švagra'', ''Nirvána'') nebo [[Stanislav Stratiev]] (''Římská lázeň'', ''Semišové sako'', ''Linka'', ''Maximalista''). V osmdesátých letech se divadlo již osvobozovalo od diktátu totalitního režimu a režiséři jako Stojan Kambarev nebo Stefan Moskov zapojovali při vytváření her do divadla nové prvky.

 

 

[[Soubor:P7120021.JPG|thumb|right|Národní palác kultury, [[Sofie]]]]