Dělení Polska: Porovnání verzí

Po čtyřletých válečných zmatcích byla polská šlechta nucena složit povinnou přísahu králi Stanisławu Augustovi. Roku [[1773]] polský sněm ratifikoval dohodu o dělení Polska. Velice významnou se stala jeho orientace na [[Rusko]]. [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]] jednak prosazovala v Polsku svůj vliv, jednak měla zájem na udržení celistvosti stávajícího Polska. V 80. letech se změnila situace na jihu Ruska, které chtělo ovládnout černomořskou oblast na úkor Turků. Proti [[Turecko|Turecku]] vystupovalo i [[Rakousko]] a jejich společné cíle je nakonec sblížily. Ze situace chtěl vytěžit pro [[Polsko]] také Stanisław August, ovšem u ruské carevny nepochodil. Jistá naděje svitla Polákům roku [[1788]], když se carská a rakouská vojska nemohla prosadit proti Turecku a když Rusku vypovědělo válku [[Švédsko]]. [[Prusko]], které stálo na straně Turecka, uzavřelo s Polskem roku [[1790]] polsko-pruský spolek. Prusko přitom požadovalo po Polsku [[Gdaňsk]] a [[Elblag]] a jako náhradu slibovalo území na účet Rakouska. Roku [[1791]] vyhlásilo Polsko novou ústavu, která byla v kontextu společenských změn v Evropě, ovšem která se nelíbila polské šlechtě. Polští oligarchové požádali ruskou carevnu Kateřinu II. o pomoc, a tak roku [[1792]] vpadly do země dvě ruské armády. Po bojích, v nichž měli [[Rusové]] převahu, bylo [[Polsko]] nuceno požádat o mír. Mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem byla vedena série jednání, která skončila v lednu [[1793]]. [[Prusko]] nakonec získalo Toruň, Gdaňsk, vojvodství Poznaňské, Hnězdenské, Kališské, Sieradzské, Inowroclawské, Brestsko-kujavské a Plocké a část Mazovska a Dobrzyňsko o rozloze 58 000 km². Carské [[Rusko]] získalo vojvodství Kyjevské, Braclavské, Podolské a části vojvodství Volyňského, Brestsko-litevského, Nowogrodského, Minského a Vilenského. Šlo o většinu [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Bělorusko|Běloruska]] o rozloze cca 250 000 km².