'''Propinační právo''' (''jus educilli''), neboli výčepní právo, bývalo výhradní právo ([[královský regál]]), ''„v jistém určitém okršlku [[pivo]] vařiti a [[Kořalka|kořalku]] páliti i oboje prodávati.“'' Spojeno s ním bylo i oprávnění vybírat poplatky za dovoz cizího piva a jiných alkoholických nápojů. Šlo tedy o prodejní monopol, naopak odlišnými od něj byly tzv. nápojové závazky vyplývající z [[Donucovací práva|donucovacích práv]] (''jura bannaria''), které někoho nutily odebírat pivo, víno či lihové nápoje od určitého subjektu, např. jen z panského výčepu.
<ref name="Otto">''Propinační právo''. In [[Ottův slovník naučný]]. Praha, J. Otto, 1903, svazek 20, s. 772–774.</ref>▼
VVýčepní [[České země|českých zemích]]právo získala od panovníka výčepní právo nejdříve [[Královské město|královská města]], později i šlechta a výjimečně i poddaní. Od roku 1848 však už mohl za finanční náhradu zřídit pivovar kdokoli a definitivně bylo v [[České země|českých zemích]] zrušeno zemskými zákony k roku 1869.<ref>[http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/018schuz/s018018.htm Stenoprotokol o zasedání Sněmu království Českého, 24. září 1868]</ref> Poté se však ještě udrželo např. v [[Halič]]i nebo na [[Bukovina (země)|Bukovině]].<ref name="Otto" />▼
▲V [[České země|českých zemích]] získala od panovníka výčepní právo nejdříve [[Královské město|královská města]], později i šlechta. Od roku 1848 už mohl za finanční náhradu zřídit pivovar kdokoli a definitivně bylo zrušeno zemskými zákony k roku 1869.<ref>[http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/018schuz/s018018.htm Stenoprotokol o zasedání Sněmu království Českého, 24. září 1868]</ref>
▲<ref>''Propinační právo''. In [[Ottův slovník naučný]]. Praha, J. Otto, 1903, svazek 20, s. 772–774.</ref>
