Manfréd Sicilský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (Robot: Upravuji hu:Manfréd szicíliai király |
m 26. února->26. únor 10. srpna->10. srpen |
||
Řádek 11:
{{Příbuzný|dcera|Flordelis}}
{{Příbuzný|levobočná dcera|Beatrix}}
}}'''Manfréd Sicilský''' (''[[italština|it.]] Manfredi di Sicilia'', [[1231]]<ref name="genmittManfred">[http://www.mittelalter-genealogie.de/mittelalter/koenige/sizilien/manfred_koenig_von_sizilien_+_1266.html www.mittelalter-genealogie.de]</ref>/[[1232]] [[Venosa]]<ref name="fmgManfred">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/SICILY.htm#Manfreddied1266B www.fmg.ac]</ref> - [[26. únor|26. února]] [[1266]] [[Benevento]]) byl knížetem z Tarenta a [[seznam sicilských králů|sicilským králem]]. Po vstupu na sicilský trůn se mu podařilo na mnoha místech vzkřísit moc [[ghibellini|ghibellinů]] a znepřátelit si tak Svatého otce, který jej exkomunikoval. Stejně jako Fridrich II. udržoval kontakty s [[islám]]em, s mamlúckým sultánem [[Bajbars]]em{{#tag:ref|Měl stejně jako jeho otec také zálibu v orientální nádheře.<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref>|group="pozn."}}<ref name="Úsvit14">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=14|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> a poskytl azyl latinskému císaři [[Balduin II. Konstantinopolský|Balduinovi]] a pověřil jej vyjednáváním se svým nepřítelem [[seznam papežů|papežem]] [[Urban IV.|Urbanem IV.]]<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref> Oproti svým předchůdcům, otci a bratrovi Konrádovi, byl přátelsky nakoněn [[templářský řád|řádu templářů]].{{#tag:ref|V březnu 1262 vzal řád pod svou ochranu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Barber | jméno = Malcolm | odkaz na autora = Malcolm Barber | titul = Noví rytíři : dějiny templářského řádu | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 433 | isbn = 80-7203-764-1 | poznámky = Dále jen ''Noví rytíři'' | strany = 267}}</ref>|group="pozn."}}
Zdá se, že Manfréd měl stejné intelektuální záliby jako Fridrich II., společně s otcem a bratry [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřichem]] a [[Enzio Sardinský|Enziem]] patřil mezi představitele [[sicilská básnická škola|sicilské básnické školy]],<ref>[http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=22197 www.iliteratura.cz]</ref> podporoval univerzitu v [[Neapol]]i, pokračoval v dostavbě otcem započatých stavebních projektů{{#tag:ref|Zdá se, že dostavěl otcem založený oktogonální [[Castel del Monte]]<ref name="Úsvit117">''Úsvit renesance'', str. 117</ref>|group="pozn."}} a založil město [[Manfredonia]].<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref>Byl nadšeným sokolníkem, pro svou potřebu si nechal vyhotovit opis otcova latinského traktátu [[De arte venandi cum avibus|''O lovu se sokolem'']]. Dodnes se zachovala i tzv. ''[[Manfrédova bible]]'', uložená ve [[vatikán]]ské knihovně. [[Dante Alighieri]] Manfréda ve své ''[[Božská komedie|Božské komedii]]'' umístil do Očistce, kde jej popisuje jako plavovlasého.
Řádek 30:
Papež osiřelému Konradinovi přiznal nárok na království jeruzalémské a vévodství švábské. Sicilské království roku 1255 udělil jako papežské léno [[Edmund z Lancasteru|Edmundovi]], mladšímu synovi anglického krále [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřicha III.]]<ref name="VD59">{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 59 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> Anglický král však neměl dostatek prostředků na financování synovy nákladné výpravy za titulem a mimoto měl starosti se svými vlastními vzpurnými šlechtici. Manfréd tak mohl nadále upevňovat své postavení.
[[File:Manfred siegel.jpg|thumb|upright|Pečeť Manfréda Sicilského]]
Narozdíl od otce se soustředil ve svém snažení pouze na italskou politiku, získal podporu sicilské šlechty a měst ve střední a severní Itálii. Zdá se, že ještě před korunovací uzavřel jako vdovec nové manželství<ref name="genmittManfred"/> s [[Helena Angelina Doukaina|Helenou]], dcerou epirského despoty [[Michael II. Komnenos Dukas|Michaela Komnena Dukase]]. Sńatek měl potvrdit smír mezi oběma panovníky. [[10. srpen|10. srpna]] [[1258]] byl Manfréd, po rozšíření falešné zprávy o Konradinově skonu, v [[Palermo|Palermu]] korunován.{{#tag:ref|Florentský kronikář [[Giovanni Villani|Vilanni]] ve své kronice píše o Manfrédově marném pokusu otrávit Konradina jedovatými bonbony.|group="pozn."}} Roku 1260 byla většina Itálie v Manfrédově moci, podařilo se mu získat [[Lombardie|Lombardii]] a [[Sardinie|Sardinii]]. O dva roky později jako muž, papežem vyobcovaný z církve svaté,<ref name="Očima243">''Křížové výpravy očima'', str. 243</ref> provdal svou dceru Konstancii za aragonského prince [[Petr III. Aragonský|Petra]].<ref name="fmgKons">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/SICILY.htm#Constanzadied1302A www.fmg.ac]</ref>
[[File:Benevento BL.jpg|thumb|upright|Bitva u Beneventa ''(středověká iluminace)'']]
Papež [[Urban IV.]] tísněný Manfrédem nabídl sicilskou korunu provensálskému hraběti [[Karel I. z Anjou|Karlovi]], mladšímu bratrovi francouzského krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]]<ref name="Očima243">''Křížové výpravy očima'', str. 243</ref>
| |||