Chodské povstání: Porovnání verzí

Petr ze Švamberka začal porušovat chodská nepsaná práva, jako byl lov v hraničním lese, protože chtěl mít z chodských vesnic co největší užitek. Chodové vznesli protest králi, ale jednání, které proběhlo r. [[1558]] je poučilo o nedostatečném právním zabezpečení jejich zvykových práv, která v jejich královských privilegiích nebyla zmíněna. Chodové se pokusili i o ozbrojený odboj, ale Petr ze Švamberka získal r. [[1560]] od císaře právo potrestat své poddané i na hrdle a sám císař Chodům důrazně nařídil poslouchat svou vrchnost. Chodským obcím se nakonec podařilo vykoupit se z vlivu Švamberků a [[3. březen|3. března]] [[1572]] se stáli svobodnými.

Chodové ale přecenili svou finanční situaci a tak už [[22. prosinec|22. prosince]] [[1579]] byli opět zbaveni svobody a dostali se pod správu Domažlických. Ti také chtěli vytěžit z Chodských vesnic co nejvíce, a tak opět nastalo období sporů jako za Švamberků. A ačkoli byla Chodům opět potvrzena jejich privilegia roku [[1612]] císařem [[Matyáš Habsburský|Matyášem]] a r. [[1619]] králem [[Fridrich Falcký|Fridrichem]], po [[Bitva na Bílé hoře|Bíle Hoře]] se jejich situace stále více zhoršovala.

Vědomí o křivdě, spáchané na chodských právech ale žilo dále, proto stačil jen nepatrný popud Matyáše Justa, který tvrdil, že byl na audienci u císaře, který se ho ptal „co dělají [[Chodové]], že se už nehlásí o svá práva, že musí mít dobrého pána“. Proto se roku 1692 vypravil [[Jan Sladký Kozina]] a David Frost do [[Vídeň|Vídně]], císař je sice z počátku vyslyšel, ale po Lammingerově stížnosti a tom, co mezitím Chodové odpírali poslušnost a nerobotovali, jim císař r. [[1693]] uložil poslušnost pod přísným trestem. Přesto však odešlo r. [[1693]] do [[Vídeň|Vídně]] nové poselství, také neúspěšné. Po tom se strhla vlna nevole, na kterou reagovala vrchnost chystáním vojenského zásahu. Chodské poselství ve Vídni bylo mezitím zatčeno a většina členů se slíbila po návratu podrobit. Mezitím [[6. červenec|6. července]] [[1693]] začala vojenská akce proti chodským vesnicím. Několik hlavních iniciátorů povstání bylo zatčeno a získali relativně mírné tresty, až na [[Jan Sladký Kozina|Kozinu]], Syku a Justa. Tyto mírné tresty ale neuspokojily Lammingerovu pomstychtivost a tak byl trest zpřísněn. Původně měli být všichni tři (Syka, [[Jan Sladký Kozina|Kozina]] a Just) popraveni, ale tento přísný trest byl zmírněn a tak byl v [[Plzeň|Plzni]], [[28. listopad]]u [[1695]] popraven jen Kozina .

Po smrti [[Lammingen|Lammingena]] [[2. listopad|2. listopadu]] [[1696]] se [[Chodové]] od roku [[1697]] dostávají pod vliv Stadionů. Po Kozinově popravě byl na Chodsku dlouho klid. V roce [[1706]] se objevil nová stížnost týkající se robotování, ale tato i většina dalších stížností, které následovaly byly vyřešeny příznivě pro vrchnost. Chodové byli poté stejně jako celé české země roku [[1848]] zbaveni robotní povinnosti.