Insolvenční řízení: Porovnání verzí

Insolvenční procesní předpisy se objevují v zemském a městském právu od 17. století. Prvním univerzálním insolvenčním předpisem byl Josefinský [[Konkurs (právo)|konkursní]] řád z roku [[1781]]. Tento konkursní řád byl doplněn zákonem o [[Vyrovnání (právo)|vyrovnacím]] řízení z roku [[1862]]. Roku 1868 byl vydán zákon č. 1/1869 ř. z., konkurzní řád, jenž byl nahrazen císařským nařízením č. 337/1914 ř. z. Toto císařské nařízení platilo v [[Československo|Československu]] do roku [[1931]], v [[Rakousko|Rakousku]] platí po několika novelizacích dodnes. Československý zákon č. 114/1931 Sb. z. a n. na předchozí rakouský navázal a přinesl jen drobné změny. Socialistické plánované hospodářství prakticky eliminovalo úpadky hospodářských subjektů, proto v něm bylo insolvenční řízení upraveno jen kuse v podobě tzv. exekuční likvidace a později tzv. likvidace majetku; v praxi nebylo užíváno.

 

 

[[Insolvenční zákon]] přinesl odlišné postavení nejen pro věřitele a dlužníka v insolvenčním řízení, ale také pro [[insolvenční správce|insolvenčního správce]], který nahrazuje dosavadního správce konkursní podstaty. Insolvenční zákon klade značný důraz na odbornost insolvenčního správce, a to nejen v oblasti insolvenčního práva a v souvisejících právních předpisech, ale i v oblasti účetní, daňové a ekonomické. Tento požadavek je pak vtělen do zákona č. 312/2006 Sb., [[Zákon o insolvenčních správcích|o insolvenčních správcích]], dle kterého se insolvenčním správcem může stát pouze uchazeč s vysokošolským vzděláním magisterského studijního programu, který složil před zkušební komisí sestavenou Ministerstvem spravedlnosti ČR zkoušku insolvenčního správce.