Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m SSSR->Sovětský svaz |
m ČSSR->Československá socialistická republika |
||
Řádek 29:
Již v roce [[1977]] československá vláda rozhodla o vyslání odborníků na pomoc Angole. Jednalo se mnoho odborností od techniků v průmyslových odvětvích a potravinářství přes lesnické inženýry a zdravotníky.
Největší komunita žila a pracovala v provincii [[Benguela]], ve střední Angole. Šlo o průměrně o 65 - 85 československých občanů a jejich rodinných příslušníků, kteří se podíleli na obnově provozu závodu na výrobu papíru a celulózy, práci ve zdravotním středisku a práci v elektrorozvodně v obci [[Alto Catumbela]].
Právě z tohoto případu zná většina Čechů hnutí UNITA. Protože 12. března 1983 po páté ráno zaútočilo komando složené ze dvou špičkových jednotek UNITA na obec Alto Catumbela a zajalo všech 66 československých občanů (28 expertů, 1 lékařku, 2 zdravotní sestry, 14 manželek odborníků a 21 dětí). Po několik letech vyšlo najevo, že velitel zásahu neměl žádné informace o cizincích ve městě, podle předchozích zpráv se zde mělo nacházet pouze několik bělochů. UNITA se rozhodla přesunout zajaté Čechoslováky na jih země. [[MPLA]] spolu s angolskou a kubánskou armádou chtěli na konvoj převážející naše občany zaútočit bez ohledu na fakt, že jsou převáženi neutrální civilisté. Útoku zabránil po konzultacích s Moskvou a Prahou [[Raul Castro]] který dal příkaz se stáhnout a sledovat kolonu. [[Jonas Savimbi]] prohlásil, že dá zajatce zabít, pokud nepřátelské jednotky nepřestanou na konvoj UNITA dotírat. Následně zajatci vyrazili na tříměsíční cestu severovýchodním směrem, při které ušli pěšky 1320 km a dalších cca 1500 km strávili na korbách dvou nákladních aut. Po 111 dnech únosci propustili ženy, děti a 7 nemocných mužů. Zbytek 20 zajatců dorazil do [[Československá socialistická republika|ČSSR]] 23. června [[1984]].
Vyjednávání o propuštění zajatých Čechoslováků vedl náměstek ministra zahraničních věcí [[Stanislav Svoboda]]. Byla to nesmírně těžká práce která byla ztěžována neochotou angolské strany k jakémukoliv kompromisu. Pan Svoboda byl obelháván stejně tak jako již měsíc před zajetím českoslovenští pracovníci diplomatické služby kteří se snažili této události předejít. Angolská strana nechtěla za žádnou cenu naše lidi z ohrožené oblasti stáhnout. Za tehdejšího systému to bez jejího souhlasu ale nebylo možné provést.
Aktivity našich pracovníků a následné události popsal ve svých knihách "Zajati v Angole" od "Než přišla UNITA" až po "Po 25 letech" jeden z přímých účastníků Lubomír Sazeček. Jsou tam popsány nejen události před zajetím ale i pohled do archivu kde jsou popsány a okomentovány i zmíněné diplomatické aktivity.
| |||