Riemerelóza drůbeže: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot opravil přesměrování na Perikard - Změněn(y) odkaz(y) na Osrdečník |
m USA->Spojené státy americké |
||
Řádek 3:
== Historie a výskyt ==
[[Onemocnění]] bylo poprvé zjištěno v roce 1932 u bílých pekingských kachen v [[Long Island]]u ([[Spojené státy americké|USA]]) a nazváno „new duck disease“.<ref name=Hendrickson>Hendrickson, J.M. a K.F. Hilbert (1932). Cornell Vet. 22: 239-252</ref> O 6 let později byla podobná nemoc popsána u komerčních kachen v [[Illinois]] pod názvem „duck septicemia“.<ref>Graham, R. et al. (1938). Cornell Vet. 28: 1-8</ref> Na základě srovnávacích [[patologie|patologických]] studií navrhli Dougherty et al. (1955) její označení jako „infekční serozitida“.<ref>Dougherty, E. et al. (1955). Am. J. Pathol. 31: 475-480</ref> Vzhledem k podobnosti makroskopických změn s jinými infekcemi doporučil Leibovitz (1972) označovat nemoc vyvolávanou ''Riemerella anatipestifer'' jako „''Riemerella anatipestifer'' infection“.<ref>Leibovitz, L. (1972). Avian Dis. 16: 836-851</ref>
Klinické příznaky i pitevní nálezy odpovídající serozitidě (zánět serózní blány) kachen byly pozorovány také u husí; onemocnění bylo považováno za influenzu hus (''septicaemia anserum exsudativa'') a původce byl označen jako ''Pasteurella septicaemiae''.<ref>Riemer, S. (1904). Zbl. Bakte. Parasitenkd. Abt. I. Orig. 37: 641-648</ref> „Influenza hus“ je dnes také považována ze reimerelózu, vzhledem k identickým vlastnostem bakterií ''Pasteurella septicaemiae'' a ''Riemerella anatipestifer''.
Řádek 25:
[[Cukry]] [[fermentace|nezkvašuje]], zkapalňuje [[želatina|želatinu]] a vyvolává mírně alkalickou reakci v [[lakmus]]ovém mléku. Produkuje [[oxifáza|oxidázu]], [[kataláza|katalázu]] a [[fosfatáza|fosfatázu]]. Netvoří [[indol]] ani [[sirovodík]], je [[ureáza]] negativní. [[Nitráty]] neredukuje a [[škrob]] není [[hydrolýza|hydrolyzován]]. Neroste na MacConkeově agaru a [[hemolýza|nehemolyzuje]] krevní agar.
[[Sérotyp]]izace ''R. anatipestifer'' se provádí [[aglutinace|aglutinací]] a precipitací v agarovém [[gel]]u. Oba testy detekují povrchové [[antigen]]y, kterými jsou asi [[polysacharidy]]. Sklíčková aglutinace je rychlá a dostatečně citlivá. Zkumavkové aglutinaci se dává přednost před precipitací (kvantifikace protilátek). Doposud bylo identifikováno a popsáno 19 sérotypů ''R. anatipestifer'' (1-19). Všechny sérotypy reagují specificky, s výjimkou sérotypu 5, který částečně křížově reaguje se sérotypy 2 a 9. V [[Evropa|Evropě]] jsou časté sérotypy 1-3, v [[Spojené státy americké|USA]] 1, 2 a 5, v [[Austrálie|Austrálii]] sérotyp 3.
Odolnost v prostředí není dostatečně známa, předpokládá se poměrně malá odolnost. Ve vodovodní vodě přežívá 13 dní a v podestýlce u krůt 27 dní.
| |||