|
'''[[Republic Aviation Company|Republic]] P-47 Thunderbolt''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[stíhací letoun]], ve své době se stal největší a nejtěžší jednomístnou stíhačkou s pístovým motorem, a to platí dodnes. Během [[Druhá světová válka|války]] se stal jedním ze tří symbolů letectva USA (spolu s letouny [[Lockheed P-38 Lightning]] a [[North American P-51 Mustang]]). Přezdívalo se mu „Jug“ (angl. džbán), podle robustní konstrukce, která snesla velká bojová i silová zatížení.
Vyvinut byl z typu [[Republic P-43 Lancer]], který měl sice slabý motor a nedostatek vybavení, ale zároveň měl silnou konstrukci. Firma Republic i přes krátkou působnost mezi leteckými výrobci nebyla nováčkem v oboru. Republic Aviation Company byla v podstatě přejmenovaná společnost [[Seversky]], která měla zkušenosti s výrobou jednoplošných stíhaček s hvězdicovým motorem od poloviny 30. let, kdy neuspěla v zakázce tehdejšího [[USAAC]] na dodání nové stíhačky s firmou Curtiss a jejím modelem [[P-36]]. Stroj dostal tehdy nejsilnější motor [[Pratt & Whitney R-2800]], který byl teprve ve fázi zkoušek a celý vývoj byl v ohrožení kvůli selhání motoru a ukončení jeho vývoje a výroby. K motoru byl dodán výkonný turbokompresor, se kterým měl potřebný výkon i ve větších výškách s řídkým vzduchem. Zamontování nebyl problém; už u typu P-43 se s ním počítalo. Jeho čtyřlistá [[vrtule]] měla průměr 3,71 m a tak musel být použit vysoký hlavní podvozek, který se zatahoval směrem k trupu, a ostruha, ketrákterá byla samostatně zatažitelná do ocasní části trupu. Jeho základní výzbroj, skládající se z osmi kulometů ráže 12,7 mm , dělala z Thunderboltu nejlépe vyzbrojenou americkou stíhačku na evropském bojišti. Vzhledem k robustnosti konstrukce a výkonu motoru byl Thunderbolt vhodný k použití proti pozemním a dobře chráněným cílům jako byly bunkry a dělostřelecká postavení [[Atlantický val|Atlantického valu]] nebo obrněná vozidla a tanky Wehrmachtu. Pro takové útoky P-47 disponoval neřízenými střelami, podvěšenými pod trupem na vodících lištách nebo v tubusech, připomínajících [[bazooka|bazooky]] pozemních vojsk [[US Army]]. Dále na ničení betonových krytů se daly použít i 250 liber vážící bomby rovněž podvěšené pod křídly Thunderboltu. Vzhledem ke kratšímu doletu než měl P-51 Mustang, byl P-47 Thunderbolt postupně stažen od jednotek 8. letecké armády, která doprovázela bombardéry nad Německo, až na několik výjimek a nové stroje byly dodávány 9. (taktické) letecké armádě USAAF, která nesla hlavní tíhu misí zajišťujících hladký průběh invaze do Francie v červnu 1944. Tento letoun nedostal při vývoji tolik prostoru jako Mustang, ale snesl daleko horší zacházení od vlastních posádek i palbu nepřítele než elegatníelegantní, s kapalinou chlazeným motorem, stíhací letoun, který svými výkony a tvary připomínal koně divokého západu. Celkově bylo vyroben zhruba 15 000 strojů. Až do verze P-47D-25 měl Thunderbolt vysoký trup za kokpitem, od čehož byla odvozena přezdívka těchto starších sérií - Razorback (angl. žiletka). Snížení trupu způsobilo nestabilitu letounu. Řešením se ukázala speciální patka mezi trupem a náběžnou hranou SOP. Dodávala se jako stavebnice, tudíž ji mohl pozemní personál namontovat i na stroje již sloužící v boji. Přesto všechny stroje takto vybaveny nebyly. Jedním z charakteristických znaků této stíhačky jsou otvory na bocích trupu mezi ocasní částí a kokpitem. Pod krycími plechy trupu se v těchto místech nacházelo vyústění výfukového potrubí motoru R-2800. Novější verze měly i jiné modifikace. jednou z nich byla nádržka s metanolem, při jehož vstřikování do válců motoru se krátkodobě zvýšil výkon o 300 koní, které mohly rozhodnout, zda pilot unikne nepříteli nebo ho naopak zničí. Změnou prošla i vrtule, která nyní měla širší listy, což umožňovala větší a rychlejší stoupání. Piloti Thunderboltů se ke konci války objevili i nad českým územím jako [[hloubkaři]], u nás spíše známnějšíznámější jako kotláři. Toto pojmenování vyplývá z jejich nejčastějšího cíle v okupované [[ČSR]], kterým byly kotle parních lokomotiv. Podle blíže neurčených záznamů, Thunderbolty zničily okolo 10 000 lokomotiv.
Letoun vzlétl poprvé [[6. květen|6. května]] [[1941 v letectví|1941]]. Typ byl silně vyzbrojen a pancéřován (včetně samosvorných obalů palivových nádrží), pro svou hmotnost a menší obratnost se však hodil spíše k doprovodu [[bombardér]]ů či bitevní úkoly, než po [[vzdušný souboj|vzdušné souboje]] se stíhači protivníka.
Roku [[1942 v letectví|1942]] začlazačala sériová výroba a od dubna [[1943 v letectví|1943]] se stroje objevovaly nad Evropou; jejich počet stále stoupal. Letouny byly časem vylepšovány, především jejich dolet. U verze '''P-47D''' byl pilotův výhled směrem vzad zlepšen zavedením kapkovitého krytu kabiny. Verze P-47D se vyrobilo nejvíce kusů, přes 12 500. Verze '''N''' měla kvůli doletu větší křídla, nasazena byla v [[Tichý oceán|Pacifiku]].
== Zahraniční uživatelé ==
|
