Jindřich Korutanský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ZéroBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: zh:亨利 (克恩滕)
m mezery
Řádek 34:
|}}
 
'''Jindřich Korutanský''' , německy ''Heinrich von Kärnten'', polsky ''Henryk Karyncki'' ([[1265]], některé prameny uvádějí rozmezí [[1273]] až [[1280]] – [[2. duben]] [[1335]], [[hrad Tirol]]) byl [[Tyrolsko|tyrolským]] hrabětem, [[Korutany|korutanským]] vévodou a také [[Česko|českým]] králem a titulárním [[Seznam polských panovníků|králem polským]]. V Jindřichových službách byl [[kronikář]] [[Jan z  Viktringu]].
 
== Původ a rodina ==
Řádek 41:
 
== Český král ==
Sňatek Jindřicha Korutanského s přemyslovskou princeznou se slavil počátkem roku [[1306]], již za vlády [[Václav III.|Václava III.]] Mladý král nedlouho nato vytáhl na osudnou výpravu do [[Polsko|Polska]] a svěřil správu země svému [[švagr]]u jako zemskému [[zemský hejtman|hejtmanovi]]. A  tak došlo k tomu, že poté, co byl poslední [[Přemyslovci|Přemyslovec]] v [[Olomouc]]i zavražděn, stal se Jindřich coby manžel nejstarší Přemyslovny hlavním [[pretendent]]em českého trůnu. Zpočátku se zdálo, že jeho nastolení nestojí nic v cestě, a volební sněm se také vyslovil valnou většinou v jeho prospěch. Jindřich Korutanský však dlouho nevládl. Měsíc po volbě se před pražskými hradbami objevila vojska [[Rudolf Habsburský|Rudolfa]], syna římského krále [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta I. Habsburského]], který mu chtěl české království udělit jako odumřelé říšské [[léno]]. Jindřich se ani nepokusil své postavení obhájit a tajně uprchl i s manželkou Annou z [[Pražský hrad|Pražského hradu]].
 
Po necelém roce vlády však nepopulární Rudolf zemřel a Jindřich se mohl v polovině roku [[1307]] vrátit do Čech. Větší část šlechty opět uznala jeho následnická práva manžela Anny Přemyslovny a zvolila si jej podruhé králem. Vytrvala při něm, i když se Habsburkové znovu snažili uchvátit vládu v  království. Jejich naděje ale skončily poté, co byl zavražděn římský král Albrecht v roce [[1308]]. Vliv Habsburků ve střední Evropě tak na dlouhou dobu značně poklesl.
 
Očekávalo se, že Jindřich nastolí v zemi klid, pořádek a spravedlnost. Ale toho nebyl bezcharakterní, nerozhodný a v podstatě v nečinnosti setrvávající panovník schopen. Nedokázal zastavit ani hospodářský a finanční úpadek, vzmáhající se chaos, ani prohlubující se zadluženost královské pokladny, na níž nesl sám vinu. Kronikář [[Petr Žitavský]] ho obviňuje, že za jeho vlády „''upadlo království české skoro do nejhorší zkázy''“ a země, která ho „''měla dřív ráda, však posléze nenáviděla ho''“.
Řádek 55:
Roku [[1321]] předložil Ludvík Bavor Janu Lucemburskému plán, jak získat Jindřicha na svoji stranu. Korutanec v té době již podruhé ovdověl (Anna Přemyslovna zemřela roku [[1313]], druhá manželka [[Adléta Brunšvická]] roku [[1320]]), a proto padlo rozhodnutí oženit ho s Janovou sestrou [[Marie Lucemburská|Marií]]. Ta však sňatek, zřejmě z popudu Elišky Přemyslovny, která svého švagra nenáviděla, odmítla a Jindřich zůstal v habsburském táboře.
 
Jindřichovo první i poslední, třetí manželství s [[Beatrix Savojská|Beatrix Savojskou]] (vzal si ji roku [[1328]]) zůstalo bezdětné. Adléta Brunšvická mu porodila dvě dcery. Vzhledem k tomu, že starší Adléta byla psychicky nemocná, stala se mladší [[Markéta Pyskatá|Markéta, zvaná Maultasch]] (Pyskatá) jedinou dědičkou korutanských držav. Ve snaze zajistit si lákavé [[Menhardovci|menhardovské]] dědictví získal ji Jan Lucemburský jako nevěstu pro svého druhorozeného syna [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]]. Sňatek se slavil roku [[1330]]. V případě smrti stárnoucího vévody měl Jan převzít poručnictví nad jeho dětmi a [[regent]]skou vládu v Korutanech a [[Tyrolsko|Tyrolsku]]. Ani tehdy se však Jindřich nezřekl svých nároků na českou korunu. Ve  vysokému věku zemřel nečekaně po záchvatu [[mrtvice]]. Je pohřben v tyrolském klášteře [[klášter Stams|Stams]].
 
== Jediná dědička ==