Koloman Haličský: Porovnání verzí

'''Koloman Haličský''' ({{vjazyce|hu}} ''Kálmán'', [[1208]]{{nejisté datum|narození}} – [[1241]] [[Záhřeb]]) byl haličský[[halič]]ský král a [[Slavonie|slavonský]] vévoda z dynastie [[Arpádovci|Arpádovců]].

Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským[[novgorod]]ským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra [[Ondřej Uherský|Ondřeje]] s [[Helena Novgorodská|Helenou]]. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.

Roku [[1241]] vpadli do [[Uhry|Uher]] [[Tataři]], vedení [[chán]]em [[Bátú]]em, jemuž král [[Béla IV.]] odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky [[bitva u řeky Slané|na řece Sajó]]. <ref>''Haličsko-volyňský letopis'', str. 74</ref> V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se schopilivzchopili k odporu, byl Koloman s [[templáři]] a vojskem arcibiskupa Ugrina.<ref>{{Citace monografie | titul = Legendy a kroniky koruny uherské| odkaz na titul = | editoři = Richard Pražák | redaktoři = | překladatelé = Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 389 | isbn = |strany = 301}}</ref>

Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění zemřel poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.