Koloman Haličský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
AvicBot (diskuse | příspěvky)
m r2.6.5) (robot změnil: hu:Kálmán herceg
m typo, odkazy
Řádek 5:
{{Příbuzný|manželka|[[Salomena Polská]]}}
}}
'''Koloman Haličský''' ({{vjazyce|hu}} ''Kálmán'', [[1208]]{{nejisté datum|narození}} – [[1241]] [[Záhřeb]]) byl haličský[[halič]]ský král a [[Slavonie|slavonský]] vévoda z dynastie [[Arpádovci|Arpádovců]].
 
== Život ==
Řádek 13:
{{Citát|Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči...|Lešek Bílý králi Ondřejovi II. ''([[Haličsko-volyňský letopis]])''<ref>{{Citace monografie | titul = Haličsko-volyňský letopis | editoři = Jitka Komendová | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 180 | isbn =978-80-257-0187-4 | strany = 46}}</ref>}}
 
Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským[[novgorod]]ským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra [[Ondřej Uherský|Ondřeje]] s [[Helena Novgorodská|Helenou]]. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.
 
Roku [[1241]] vpadli do [[Uhry|Uher]] [[Tataři]], vedení [[chán]]em [[Bátú]]em, jemuž král [[Béla IV.]] odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky [[bitva u řeky Slané|na řece Sajó]]. <ref>''Haličsko-volyňský letopis'', str. 74</ref> V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se schopilivzchopili k odporu, byl Koloman s [[templáři]] a vojskem arcibiskupa Ugrina.<ref>{{Citace monografie | titul = Legendy a kroniky koruny uherské| odkaz na titul = | editoři = Richard Pražák | redaktoři = | překladatelé = Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 389 | isbn = |strany = 301}}</ref>
 
{{Citát|... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal...|''Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)''<ref>''Legendy a kroniky koruny uherské'', str. 156</ref>}}
 
Velmistr templářů se svými rytíři v bitvě zahynul a Koloman společně s Ugrinem byli nuceni ustoupit.
Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění zemřel poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.
 
{{Citát|A zničené bylo celé vojsko země. Krále zahnali až k moři, jeho bratra Kolomana zabili...|''[[Spišskosobotská kronika]]''<ref name="Budmerice106">{{Citace monografie | titul = Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov | editoři = Július Sopko | vydavatel = Vydavateľstvo Rak | místo = Budmerice | rok = 1995 | počet stran = 384 | isbn = 80-85501-06-6 | strany = 106}}</ref> }}