Jakobíni: Porovnání verzí

Po otevřenísvolání [[Generální stavy|generálních stavů]] králem [[Ludvík XVI.|Ludvíkem XVI.]] dne [[5. května]] [[1789]], vzniklo po celé Francii, především však v [[Paříž]]i takřka přes noc množství politických spolků. Když se [[17. června]] vytvořilo [[Francouzské národníNárodní shromáždění (Francie)||Národní shromáždění]] a o tři dny později složilo přísahu, teprve potom se opět rozešlo, když mělo sestavit ústavu ([[Přísaha v míčovně]]), tvořilitvořily ji nejprve kluby politického založení s rozdílnými názory.

Původně byl klub 30. dubna [[1789]] založen jako [[Bretaňský klub]]. Ten ukončil svou aktivitu v srpnu 1789, jelikož se nepodařilo uskutečnit dohodu ohledně práva [[veto|veta]] krále. Po říjnovém podnětu v [[Sieyès]] obnovil v prosinci téhož roku [[Claude-Christophe Gourdan]] klub pod jménem „Spolek přátel ústavy“. Jako místo pro svá shromáždění našli někdejší knihovnu Jakobínského kláštera v Paříži. V následujících měsících vzniklo po celé [[Francie|Francii]] množství Jakobínských klubů, ve kterých v měsících chaosu stále více nabývali převahy radikální demokraté do roku [[1791]] označovaní jako [[Club des Cordeliers|Cordeliéři]], mezi něž patřili [[Louis de Saint-Just|Louis-Antoine-Léon de Saint-Just]], [[Jean-Paul Marat]] a [[Georges Danton]]. Většina umírněných „feuillantů“, kteří usilovali o model konstituční monarchie, byli do léta 1791 z klubu vyloučeni.

Ti, které za revoluce zasáhly ideje [[Jean Jacques Rousseau|Jeana Jacquese Rousseaua]], chtěli [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]] nahradit [[Republika|republikou]]. Prostřednictvím letáků, novinových článku a chytlavých proslovů ovlivnili široké masy lidí a po celé Francii si našli mnoho přívrženců. Na stranu jakobínů se přidal především prostý lid, dělníci a maloměšťáci, nazývaní [[Sansculottensansculoti]]. Jakobíni byli lépe organizovaní než ostatní politické celky a provozovali síť poboček v provinciích, takže mohli i zde pomocí letáčků, úderných novinových článků a úchvatných proslovů ovlivňovat veřejné mínění. Francouzská revoluce byla i jakýmsi učebním procesem, protože i dlouholetí členové klubu měnili své původní politické názory. Také [[Robespierre]] byl ještě roku [[1791]] [[Monarchismus|monarchistou]] a v sociálních otázkách nebyl nijak zainteresován.

Roku 1792 si proti vůli svých umírněnějších politických soupeřů, [[girondisté|girondistů]], vynutili proces proti králi. Pod vedením Maximiliena de Robespierra zavedli od roku 1793 [[Hrůzovláda|hrůzovládu]], (franc. ''La Terreur'', v tomto případě s velkým počátečním písmenem jako název), jež se vyznačoval hlavně masovými popravami politických protivníků, energickým a krvavým potlačováním kontrarevolučních hnutí v provinciích a řízeným hospodářstvím s maximálními cenami. Roku [[1793]] nechali jakobíni pod vlivem myšlenek [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseaua]] schválit [[ústava|ústavu]], jež posílila [[Přímá demokracie|přímou demokracii]], která zahrnovala závazné plnění státního cíle („veřejného blaha“), a sociální práva (právo na práci a na vzdělání). Tato ústava však nebyla schválena. Až do vítězného konce nad nepřáteli musel pokračovat ''Terreur'', pravil Robespierre. Tím však jakobíni zrazovali vlastní ideál svobody, čímž docílili toho, že přibývalo vnitřních i vnějších nepřátel revoluce.

Skrze teror ztráceli stále víc a více stoupenců. V létě [[1794]] k maximálním cenám přibyly i maximální mzdy, čímž se sympatie [[SansculottéSansculoti|sansculottůsansculotů]] k jakobínské politice také zmenšovaly. V červenci dosáhla revoluční armáda rozhodujícího vítězství u Fleurus. Donucovací opatření se nyní již nezdála nezbytně nutná. [[Poprava|Popravou]] někdejších kumpánů však ztratil Robespierre podporu v [[Konvent (církev)|Konventu]]. Dne [[27. července]] [[1794]] byl Robespierre svržen a [[28. července]] [[1794]] popraven. To znamenalo konec jakobínské diktatury a jejího teroru. [[11. listopadu]] [[1794]] byl pařížský klub jakobínů uzavřen. I poté však stále muselo [[Direktorium (Francie)|Direktorium]] počítat s jakobínskými vzpourami.

[[Soubor:Freiheitsbaum.jpg|thumb|200px|[[Strom svobody]] s [[Frygická čapka|Jakobínskou čapkou]] v mošelské krajině na hranici mezi [[Lucembursko|lucemburským vévodstvím]] a francouzskou republikou s obcí [[Schengen (Lucembursko)|Schengen]] na pozadí. [[Akvarel]] přes [[Perokresba|perokresbu]] a tužkokresbu od [[Johann Wolfgang von Goethe|J.W. Goetha]] ([[1792]]). Nápis na tabulce říká: „Passans, cette terre est libre“ (''Milí kolemjdoucí, tato země je svobodná'')]]

Ve Vídní[[Vídeň|Vídni]] byl v roce [[1794]] proběhl proces proti tzv. [[Andreas svovobdný pán z Riedelu|„Vídeňským jakobínům“]]. Mnoho stoupenců osvícenství z řad úřednictva a armády bylo v souvislosti s procesem uvězněno nebo popraveno. Hlava tehdy zavražděného republikánského [[důstojník]]a [[Franz Hebenstreit|Franze Hebenstreita]] ([[1747]]-[[1795]]) je dnes paradoxně vystavenovystavena ve [[Vídeň]]skémvídeňském [[Muzeum kriminalistiky|muzeuMuzeu kriminalistiky]].