Dějiny Bulharska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
FoxBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (robot přidal: be:Гісторыя Балгарыі
Řádek 46:
V březnu 1941 se [[Bulharsko]] připojilo k ose [[Berlín]]-[[Řím]]-[[Tokio]], neboť vytušilo příležitost získat konečně oblasti dnešní [[Makedonie|Republiky Makedonie]] a hlavně severního [[Řecko|Řecka]], které ztratilo po [[první světová válka|první světové válce]]. Nicméně s příchodem [[Rudá armáda|Rudé armády]] byla tehdejší vláda svržena a postupně nastolován [[lidová demokracie|komunistický režim]] s vládou jedné strany — Komunistické strany Bulharska. K moci se dostala takzvaná [[Vlastenecká fronta (Bulharsko)|Vlastenecká fronta]] (obdoba [[národní fronta|Národní fronty]]), kde komunisté získávali stále více moci. Království bylo svrženo a ustanovena byla lidová republika. Ta kopírovala [[stalinismus|stalinistické]] praktiky [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], jehož byla velmi věrným spojencem. Politici staré éry byli odsouzeni v různých vykonstruovaných procesech.
 
V roce 1955 se do čela státu postavil [[Todor Živkov]], jehož vláda určovala fungování státu po celé období komunistické nadvlády. Živkovův režim trval 33 let, jednalo se o jednoho z nejdéle sloužících komunistických předáků v celém Východním bloku. Zaostalá zemědělská země získala nějakou pomoc z rozvinutějších socialistických zemí, mezi které se řadilo například [[Východní Německo]], nebo [[Československo]]. Nastal rychlý průmyslový růst, který měla akcelerovat ještě snaha o hospodářskou reformu v letech [[1964]]-[[1968]]. Ta sice přinesla první úspěchy, byla však zamítnuta z obav, že by se do země rozšířil "revizionismus", tedy události [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]], proti kterým BKS velmi rázně protestovala. Během komunistické vlády se kromě velkolepého budování přátelství se Sovětským svazem a snahy získat co nejvíce západních turistů na černomořské pobřeží také zhoršily vztahy mezi etnickými skupinami v Bulharsku. Jednalo se hlavně o [[Turci|Turky]] a [[Pomaci|Pomaky]], kteří začali být terčem perzekucí; jejich školy byly uzavírány a byly nuceni přijmout bulharská jména. Celá problematika vedla k protestům v zahraničí, hlavně v Turecku. V roce [[1989]] dosáhla záležitost již tak neúnosné míry, že bylo dovoleno Turkům a Pomakům z Bulharska odejít - do Turecka. To samozřejmě vedlo k eskalaci dalších problémů a způsobilo problémy v Turecku, kam přicházely tisíce lidí.
 
Todor Živkov byl svržen ve vnitrostranickém puči [[10. listopadu]] [[1989]] a k moci se dostal [[Petar Mladenov]]. Následoval — podobně jako v dalších ostatních zemích [[východní blok|východního bloku]] — proces demokratizace a dekonstrukce komunistické moci. Komunisté uznali závažnost situace a zřekli se ideí [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]], přihlásili se k ideím [[sociální demokracie]]. V červnu 1990 se konaly první svobodné volby. Země provedla mnohé ekonomické reformy, díky čemuž se mohla stát členem [[Severoatlantická aliance|NATO]] v roce 2004 a členem [[Evropská unie|EU]] o tři roky později.