Antoninus Pius: Porovnání verzí

'''Titus Aurelius Fulvus Boionius Arrius Antoninus''' ([[19. září]] [[86]] poblíž [[Lanuvio|Lanuvia]] – [[7. březen|7. března]] [[161]] v Loriu), všeobecně známý jako '''Antoninus Pius''', byl [[Starověký Řím|římským]] císařem v letech [[138]] až 161. Z [[Adoptivní císaři|adoptivních císařů]] vládl jako čtvrtý, přičemž se stal zakladatelem [[Antoninovská dynastie|antoninovské dynastie]]. Přízvisko „Pius“ obdržel patrně proto, že přesvědčil senátory, aby prohlásili bohem jeho [[Římská adopce|adoptivního]] otce [[Hadrianus|Hadriana]]. V [[Historia Augusta|Historii Augustě]] jsou však zmíněny alternativní výklady, podle nichž si Antoninus toto přízvisko vysloužil zachráněním senátorů, které Hadrianus odsoudil k smrti během své nemoci.

 

 

== Život ==

=== Původ a kariéra ===

Antoninus Pius se narodil [[19. září]] [[86]] nedaleko [[Lazio|latinské]] obce [[Lanuvio|Lanuvium]] jako syn Tita Aurelia Fulva, jenž zastával [[Římský konzul|konzulát]] v roce [[89]], a Arrie Fadily. Rodina jeho otce pocházela z města Nemausus (dnešní [[Nîmes]]) v [[Římské provincie|provincii]] [[Gallia Narbonensis]], nicméně jeho děd Titus Aurelius Fulvus v Římě dvakrát vykonával úřad konzula a působil taktéž jako [[městský prefekt]]. V brzkém věku přišel Antoninus o otce, načež byl vychováván v Loriu v [[Etrurie|Etrurii]] Gaiem Arriem Antoninem, svým dědem z matčiny strany, bezúhonným a vzdělaným mužem, který byl dvojnásobným konzulem a přítelem [[Plinius mladší|Plinia mladšího]]. O Antoninově životě před tím, než se ujal vlády, toho není mnoho známo, neboť se dochovalo pouze málo písemných pramenů zmiňujících se o tomto císaři. V díle [[Cassius Dio|Cassia Diona]] se k Antoninově životopisu vztahuje jen pár nesouvisejících fragmentů textu. Více podrobností týkajících se Antonina obsahuje Historia Augusta, jejíž věrohodnost a spolehlivost jsou ovšem historiky silně zpochybňovány. Někdy mezi léty [[110]] až [[115]] se Antoninus oženil s [[Faustina starší|Annií Galerií Faustinou]], dcerou konzula Marca Annia Vera. Společně zplodili dva syny a dvě dcery, z nichž se ale kromě mladší dcery [[Faustina mladší|Annie Galerie Faustiny]] nikdo nedožil otcova nástupu na trůn.

 

Antoninova politická dráha začala zřejmě v roce [[112]], kdy měl zastávat úřad [[quaestor]]a. O pět let později působil jako [[praetor]]. V obou těchto funkcích si vedl mimořádně úspěšně, za což mu byl v roce [[120]] přiřčen jeho první konzulát. Hadrianus ho posléze ustavil jedním ze čtyř konzulárů odpovědných za správu [[Itálie]] a učinil ho také členem svého poradního sboru. Svoji vynikající reputaci si Antoninus dále vylepšil svým počínáním v hodnosti [[prokonzul]]a [[Asie (provincie)|Asie]] kolem roku [[134]]. Antoninova výjimečná kariéra se zdánlivě chýlila ke svému konci, když smrt Hadrianova adoptivního syna [[Lucius Aelius Caesar|Lucia Aelia Caesara]] zásadním způsobem ovlivnila jeho budoucnost. Při zasedání senátu na počátku roku [[138]] oznámil Hadrianus svůj záměr adoptovat Antonina, čímž by ho určil za svého nástupce. Po důkladném zvážení Antoninus tuto nabídku přijal a na oplátku se zavázal adoptovat Marca Annia Vera, svého synovce známého spíše pod jménem [[Marcus Aurelius]], a [[Lucius Verus|Lucia Ceionia Commoda]], syna nedávno zemřelého Aelia Caesara. [[25. únor]]a 138 Hadrianus Antonina oficiálně adoptoval a současně mu udělil prokonzulské [[imperium]] a [[Tribun lidu|tribunskou]] moc (''tribunitia potestas''). Antoninovi bylo tehdy už přes padesát let, takže se neočekávalo, že by jeho vláda měla mít dlouhého trvání.