Bitva u Nekmíře: Porovnání verzí

|síla1= ~ 300 pěchota<br />7 vozů

|síla2= ~ 2000 jezdců a pěších

|ztráty1= Neznámé~ neznámé

|ztráty2= Neznámé~ neznámé

Po bitvě u Nekmíře muže plzeňského landfrýdu posílily oddíly [[Václav z Dubé|Václava z Dubé]], vojenského náměstka krále Zikmunda. Obě královská vojska posléze oblehla Plzeň, a po dobu několika dalších měsíců docházelo ke krvavým srážkám, které nepřinesly výhodu ani jedné straně.<ref name="Šmahel, 28" /> Samotní husité však byli v určité nevýhodě, neboť byli nuceni čelit nejen vnějšímu, ale také vnitřnímu nepříteli, jelikož příslušníci místní katolické a německé opozice začali proti nim opevňovat své domy;<ref>Macek, s. 25.</ref> navíc město již v polovině března svíralo několik narychlo vybudovaných bašt.<ref>Šmahel, s. 29.</ref> Pod tlakem okolností nakonec přistoupili na návrhy pražanů a uzavřeli s královskými dohodu, jež měla zaručit obyvatelům svobodu přijímání z kalicha a možnost volného odchodu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Březové | jméno = Vavřinec z | odkaz na autora = Vavřinec z Březové | titul = Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1979 | strany = 49 | poznámka = [Dále jen: ''Vavřinec z Březové''] | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Pravděpodobně [[23. března]] vyrazilo přibližně 400 pěších (včetně žen a dětí) s 12 vozy a 9 jezdci k nově vznikajícímu Hradišti na hoře [[Tábor]], nicméně smlouva, kterou jim královská strana zaručila podmínky kapitulace, nebyla dodržena. Postupující kolona byla o dva dny později [[Bitva u Sudoměře|napadena u Sudoměře]] silnými oddíly landfrýdu a feudálů operujících v píseckém kraji a jen díky opětovnému použití vozové hradby a správné volbě terénu sesi husitůmhusité podařilovynutili dorazitcestu k vytčenému cíli.<ref>Vavřinec z Březové, s. 50.</ref>