Kosmický raketoplán: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Carnby (diskuse | příspěvky)
it.wiki
link, typo, formulace
Řádek 24:
Existuje však celá řada nerealizovaných projektů takových strojů, např.evropský raketoplán [[Hermes (ESA)]].
 
Vývoj amerického raketoplánu byl zahájen 16. dubna 1973, o tři roky později byl vyroben první prototyp. Další stroj Enterprise 101 byl přivezen na hřbetuhřbetě upraveného letadla Boening[[Boeing 747|Boeing 747-SCA]] na základnu NASAdo [[DrydenDrydenovo Flightletecké Researchvýzkumné Centerstředisko|Drydenova leteckého výzkumného střediska]] NASA v Kalifornii. Na pouštiletišti uv přilehlé poušti byl raketoplán vyzkoušen v sérii zkušebních letů v létě roku 1977. V roce 1980 byl prototyp Columbie dopraven na kosmodrom na Floridě.<ref name="Encyklopedie">{{Citace monografie
| příjmení = Vítek
| příjmení2 = Lála
Řádek 48:
== Brzdění ==
[[Soubor:Shuttle heat shield.jpg|thumb|right|200px|[[Andrew Thomas|Astronaut Andrew S. W. Thomas]] kontroluje destičky na spodku Atlantis. (30.10.2003)]]
Místo aktivního brzdění protipohonem, který by potřeboval palivo, se používá tření o atmosféru, tedy určitou část sestupu se provádí v pozici napříč trajektorii. Na [[tepelný štít|tepelném štítu]] na spodku raketoplánu tedy po tu dobu vládnou extémníextrémní podmínky. Nesmí se [[návrat do atmoféryatmosféry|sestupovat]] příliš strmě, nejen proto, že by nad povrchem byla rychlost ještě příliš vysoká (doba letu atmosférou by byla na bržděníbrzdění příliš krátká), ale při dosažení hlubších vrstev atmosféry o vyšším tlaku vzduchu příliš vysokou rychlostí by se také jeho povrch příliš rozžhavil, až nad únosnou mez. Rozžhavení povrchu nelze zabránit, naopak je nutné: Kinetická energie stroje se totiž přeměňuje na teplo. Nejúčinnějším materiálem pro tepelnou izolaci je obecně keramika. Izolační povrch raketoplánu je tvořen destičkami (cca 20 cm). Destičky se po každém letu nahrazují novými, kvůli jejich ubývání opalem: Například u sondy [[Sonda Galileo|Galileo]] tvořil tepelný štít polovinu její hmotnosti a opálil se o více než polovinu, ovšem ten byl z kovu.
 
[[Havárie raketoplánu Columbia|Tragédie Columbie]] byla [[Havárie raketoplánu Columbia#Závěr vyšetřovací komise|způsobena]] poškozením izolačního povrchu přímo na náběžné hraně křídla, kde je teplota a působení [[Plazma|plazmy]] nejintenzivnější, a následným otvorem propáleným do vnitřku křídla. Například z Buranu při sestupu úplně odpadly hned čtyři izolační destičky, ovšem ne na kritických místech. Poškození destiček není ničím výjimečným, po přistání lze na povrchu běžně napočítat desítky různých vad.