Starověká římská pěchota: Porovnání verzí

 

Kmeny vnitrozemské [[Itálie]] byly až do [[6. století př. n. l.|šestého století př. n. l.]] velice ovlivněny keltskou kulturou. Tento vliv se projevoval v mnoha oblastech římské kultury. Nejvíce bylo ovlivněno římské vojenství. Existují důkazy, že v římském vojenství té doby existovaly elitní řády vítězů a válečných kněží, kteří byli zasvěceni bohu války [[Mars (mytologie)|Martovi]].<ref name="Anglim28">Anglim, str 28.</ref> [[Výzbroj]] a [[výstroj]] římských vojáků také nesla značný keltský vliv. Římské [[meč]]e, stejně jako keltské, byly dlouhé přibližně 70 [[centimetr]]ů a sloužili spíše k sekání, než k bodání.<ref name="Anglim28"/> Pokud jde o římské [[přilbice]], [[štít]]y a [[brnění]], většina z nich byla napodobeninou keltských kusů. První římské armády byly zřejmě složeny ze skupin válečníků, kterým velel vždy nějaký šlechtic nebo výjimečně zkušený a udatný válečník. Tyto armády měly za úkol bránit své město před okolními kmeny a zároveň posouvat hranice na úkor jiných kmenů. Válečníci bojovali zřejmě jednotlivě a i když jejich úspěch byl často ku prospěchu většině, osobní zisk a sláva byly pro mnohé z nich motivací.<ref name="Anglim28"/> Tato organizace byla zastaralá a Řím se v té době netěšil velké úcty a ani velkých územních zisků. Kolem roku [[600 př. n. l.]] si [[Řím]] podrobili [[Etruskové]] a provedli zde vojenské reformy.

Etruskové byli značně ovlivněni [[Starověké Řecko|řeckou]] kulturou a používali [[falanga|falangu]] řeckého stylu, kterou zavedli i v Římě. Etruskové také zavedli [[všeobecná branná povinnost|všeobecnou brannou povinnost]]. Branná povinnost měla svůj počátek v době vlády etruského krále [[Servius Tullius|Servia Tullia]], který uspořádal římskou společnost do [[sociální třída|tříd]] odpovídajících bohatství a sociálnímu postavení jejich příslušníků. Lid byl rozdělen do tříd známých jako [[centurie]]. Každá ze tříd se v době války sama vybavovala v rozsahu odpovídajícímu jejich finančním možnostem. Příslušníci nejmajetnější třídy se vybavovali kompletním [[hoplít]]ským brněním<ref name="Anglim28"/>. Nejchudší třídy se vybavovaly praky a využívaly se jako prakovníci.<ref name="Anglim28"/> Styl boje byl stejný jako v Řecku. Falanga byla uspořádaná do osmi řad a falangisté byli vyzbrojeni [[kopí]]m, štítem, helmicí a brněním.

 

 

=== Reformy a výzbroj římského pěšáka ===

Římská [[pěchota]] prošla dalšími změnami a reformami během druhé [[punské války]] (tyto změny, ale nějak zvlášť podobu římské armády nezměnily). Příčinou těchto změn byl nedostatek vhodných [[voják]]ů, kteří by bránili Řím.<ref name="anglim43"/> Po katastrofální [[bitva u Kann|porážce u Kann]] ([[216 př. n. l.]]) byli do římského vojska povoláváni k vojsku rolníci a dokonce i otroci. Od roku [[392 př. n. l.]] dostávali pěšáci pravidelný plat, což byl první krok k profesionální armádě<ref name="anglim43">Anglim, str 43.</ref>. Římská pěchota byla stále složena z [[domobrana|milice]], i když už měla řadu prvků profesionální armády. Od každého odvedence se očekávalo, že si opatří vlastní [[zbroj]] a že bude sloužit po dobu 16 let (v době války až 20). Hlavní taktickou formací té doby byla [[římská legie|legie]]. Legie čítala 4200 až 5000 mužů.<ref name="anglim43"/> Byla rozdělena do [[centurie|centurii]] po 80–100 mužích a dvě centurie tvořily jeden [[manipul]].<ref name="anglim43"/> Většina pěšáků tvořila takzvanou těžkou pěchotu. V římské armádě sloužili i příslušníci lehkých jednotek a jízdy, ale bylo jich tak málo, že byli považováni za zbytečné (nedostatek jízdy a lehké pěchoty se plně projevil v bitvě u Kann).<ref name="anglim43"/> Každý římsky pěšák používal k ochraně štít [[scutum]] a byl vybaven párem [[oštěp]]ů zvaných [[pilum]].<ref name="anglim43"/> Scutum bylo vyrobeno z vrstveného [[dřevo|dřeva]], bylo pokryto látkou či kůží a bylo nejspíše keltského původu. Štít se držel za jednoduchou rukojeť umístěnou za středovou puklicí. Scutum se o hodně víc hodilo k boji s mečem a k vrhání oštěpem než řecký štít [[hoplon]].<ref name="anglim43"/> Velkou většinou pěšáků bylo využíváno [[kroužkové brnění]] a příležitostně [[pancíř]]. Helmy byly stále kopiemi keltských a řeckých kusů. Nejpoužívanější bylo helma [[montefortino]], která byla vylepšenou verzí keltské [[helmice]]. Pila byla dvojího druhu - silná a slabá. Když se protivník přiblížil, všichni legionáři vrhli svá pila a vyrazili do útoku (velice účinná taktika). Každé pilum bylo vybaveno zpětnými háčky, aby si protivník nemohl oštěp vytáhnout z těla či štítu.<ref name="anglim43"/> Pokud oštěp zasáhl protivníka, byl většinou vyřazen z boje. Pokud zasáhl štít, jeho tíha byla taková, že byl nepoužitelný. Hlavní zbraní legionářů byl však stále meč [[gladius]]. Během druhé punské války byl používán takzvaný gladius hispaniensis, který vyráběli zbrojíři v [[Hispánie|Hispánii]]. Tento meč byl z vynikajícího železa (v Hispánii se těžilo nejlepší železo v Evropě) a jeho ostří bylo nevídané. Tento meč se používal hlavně k bodání (což bylo daleko účinější než sekání). Délka tohoto meče byla přibližně 50 [[centimetr]]ů.<ref name="anglim43"/>

 

=== Spojenecké kontigenty a žoldnéři ===

 

=== Profesionalizace římské pěchoty ===

Římská pěchota se od svého vzniku stále více profesionalizovala. Kolem roku [[100 př. n. l.]] se stala pěchota plně profesionální částí armády<ref name="hans125">{{Citace monografie | jméno=Hans - Christian | příjmení=Huf | titul= Nejmocnější říše světa|vydavatel=Alpress s. r. o. | místo= Frýdek Místek | rok=2007 | jazyk = |strany= 125 |}}</ref>. V této době se legie přeměnily ve stálé formace se shodným počtem mužů, které se staly předchůdci moderních [[divize|divizí]].<ref name="hans125"/> Legie se stále dělila na do tří řad, nazývaných hastati, principes a triarii, avšak, tyto části vojska se již nelišily výcvikem, výstrojí, společenským postavením či kvalitou zbraní. Všichni pěšáci používali dvě hlavní zbraně k boji, gladius a [[pilum]]. Tato organizace pěchoty se používala až do [[2. století př. n. l.|druhého století př. n. l.]]<ref name="hans125"/> Tyto důležité změny provedl jediný muž, [[Gaius Marius]]. Marius byl šestinásobným [[konzul]]em a byl velice zkušeným vojevůdcem. Svými reformami se zasadil o změnu římské politické kultury.[[Soubor:Légionnaire romain Ier siècle av JC.jpg|thumb|upright=0.9|Kresba římského legionáře z 1. století př. n. l.]] Každý římský vojevůdce po Mariovi si udělal z armády jistou základnu moci, na vojenských triumfech si budoval svojí politickou vážnost. Tohoto vzoru se řídili skoro všichni římští vojevůdci ([[Julius Caesar]] atd.), čímž se [[římská republika]], ve spojení s mnoha dalšími faktory změnila na římskou říši.<ref name="hans125"/> I když Gaius Marius provedl tyto důležité reformy, většina [[historik]]ů se shoduje na tom, že reformy tohoto období byly záležitostí evoluce a nikoli revoluce a že Marius udělal pouze jakýsi pomyslný krok (je zřejmé, že kdyby tyto reformy neudělal Marius, udělal by je nakonec někdo jiný). Pěchota v Mariově době byla stále založena na odvodu římských majetných [[občan]]ů, kteří sloužili po dobu šesti let. Senát římské republiky schválil všeobecné odvody až v roce [[52 př. n. l.]]<ref name="hans125"/> Války ve druhém a třetím století př. n. l. velice změnily římskou brannou moc. Omezení vojenské služby bylo v dobách válek dočasně zrušeno, když bylo zapotřebí více vojáků. Velké množství válek té doby mělo za následek to, že většina římských pěšáků byla v podstatě vojáky z povolání. Když voják ukončil [[vojenská služba|vojenskou službu]], většinou se neměl kam vrátit. V tom případě se mohl za šest let dobrovolně zapsat do armády. Vojenská služba byla v té době velké lákadlo. [[Plat]] římského vojáka té doby činil plat průměrného občana Říma. Za věrnou [[služba|službu]] dostávali vojáci půdu a odměny. Také tu byla možnost povýšení, které přinášelo finanční odměny a získání společenské vážnosti. Mnoho vojevůdců té doby přijímalo do svých armád chudé obyvatelstvo, které nemělo žádný majetek, takže by jim byla vojenská služba znemožněna.<ref name="hans125"/>

 

=== Výcvik římské pěchoty ===

 

== Pěchota raného císařství ==

=== Strategie římské říše a výzbroj pěchoty ===

Mnoho římských [[císař]]ů poznalo, že vojenský [[úspěch]] je základem politické moci a zajišťuje popularitu u lidu. V období raného římského císařství byla používána strategie postupného opevňování hranic a občasných výbojů<ref name="anglim63">Anglim, str 63.</ref>. Občas tyto výboje přerostly až v dobyvačné války. Během období raného císařství byla dobyta [[Británie (provincie)|Británie]], [[Dácie]] a na krátkou dobu i [[Mezopotámie]]. Vzhledem k tomu, že Řím neměl skutečně velké soupeře, nepotřeboval ani velkou armádu.<ref name="anglim63"/> V roce [[31 př. n. l.]] měl císař [[Augustus]] k dispozici šedesát legií, ale jejich počet snížil na 28 legií. Pěchotu sloužící v těchto legiích tvořili už 100% profesionální pěšáci.<ref name="anglim63"/> Požadavek vlastnictví majetku či půdy byl zrušen a vojenská služba se značně prodloužila (20 let). Organizace pěchoty se od dob Mariových prakticky nezměnila. Pokud jde o velení centuriií, to bylo tvořeno většinou velice zkušenými vojáky, kteří byli většinou voleni vlastními vojáky.<ref name="anglim63"/> Je jasné, že toto velení mělo u vojáků značný respekt a také bylo zvyklé na vojenské útrapy a na život vojáka. Funkce centurionů byla zastávána maximálně jeden rok. Vybavení pěchoty se podobalo vybavení pozdní republikánské pěchoty. Většina zbraní byla úplně stejná, jen prošla menšími úpravami. Pilum bylo odlehčeno, aby s ním pěšák mohl lépe manipulovat. Pila byla nejspíše stabilizována olověným závažím. Meč se jen trochu zkrátil, ale jeho [[hrot]] byl relativně delší, což svědčí o tom, že na něj bylo pohlíženo na čistě bodnou zbraň.<ref name="anglim63"/> Kroužkové brnění bylo stále používáno, ale ve větší míře se začalo používat [[plátové brnění]], které vynalezli samotní Římané.<ref name="anglim63"/> Brnění které používali pěšáci se nazývalo lorica segmentata, bylo vyrobeno ze železných pásků spojených dohromady háčky, řemínky nebo pásky. Lorica segmentata chránila horní část těla a ramena. Při testech, které byly prováděné v současné době se ukázalo, že jde o velice silné a pružné brnění, nevýhodou bylo, že vyžadovalo častou údržbu a velikou zručnost.<ref name="anglim63"/> Štít scutum, který byl do té doby oválný byl nahrazen obdélníkovým kusem. Jako u starého scuta byl vyroben z vrstveného dřeva, potažen kůží a hrany tohoto štítu byly chráněny [[kov]]em. V římské pěchotě byla přísná uniformita, což se ale netýkalo přileb. Nejvíce používanou přilbou byla přilba galského typu. Galská přilba byla vlastně zdokonalená přilba Montefortino, byla doplněna o chrániče krku a celkově byla zmenšena.<ref name="anglim63"/>

 

=== Pomocné sbory a válčení v období raného císařství ===

 

=== Pretoriánská garda ===

=== Výzbroj a bojová taktika římské pěchoty ===

[[Soubor:Roman soldier end of third century northern province.jpg|thumb|upright=0.95|Rekonstrukce legionáře z konce 3. století]][[Výzbroj]] a bojová technika římské pěchoty se od dob raného císařství velice změnila<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Došlo k velkému úpadku a zjednodušení bojové taktiky. Důvod byl v tom, že k římské pěchotě byli čím dál více přijímáni barbaři. Tito vojáci nebyli vystrojeni ani vycičeni jako dřívější římský pěšák (nebylo dost kvalifikovaných [[učitel]]ů a peněz na drahou výzbroj se nedostávalo)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. To mělo za následek tzv. barbarizaci římského [[vojenství]]. Tradiční římské zbraně jako [[gladius]], [[pilum]] a scutum vymizely<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. [[Barbaři]] si při službě v římské pěchotě ponechávali své národní zbraně. Hlavní zbraní pěšáka byl dlouhý meč [[spatha]]. Dříve byl meč spatha používán převážně jako zbraň jezdců, ale postupem času ho začala používat i pěchota. Spatha byl dlouhý 70,5 centimetrů (gladius pouze 50 centimetrů). Meč měl pouze krátký hrot což naznačuje, že byl používán k sekání (tedy tradičnímu stylu boje barbarů). Bodný útok byl zavržen (bodný útok se museli pěšáci naučit, sekání nikoliv), což považuje Vegetius za politování hodné<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Místo oštěpu pilum se začal používat jiný typ oštěpu, tzv. [[spiculum]]. Spiculum byl oštěp, který používali barbaři a byl méně účinnější než římské pilum. Mnoho pěšáků té doby zanechalo nošení brnění a dokonce i přileb (opět je zde vidět vliv barbarů). To se ukázalo osudné v boji s jízdními lučištníky [[Hunové|Hunů]]. Přilba byl vyrobena ze dvou polovin, které se k sobě připojily<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Byla tedy uzpůsobena k masové výrobě, ale postrádala kvalitu. Místo brnění se římský pěšák plně spoléhal na svůj štít. Ten byl většinou oválný, vyroben z vrstevého dřeva a pokryt surovou kůží<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. [[Manipul]]ového (též šachovnicového) válečnictví se již nepoužívalo. Vojáci nebyli dostatečně vycvičeni, aby dokázali vytvořit dokonalý manipul a ještě další římské formace. Místo manipulu byla v bitvě vytvořena pouze linie pěchoty (nejspíše perská linie sparabara)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Střelecká síla pěchoty byla velice zvětšena, patrně proto, aby bylo zabráněno přímému útoku nepřítele. Střelecká síla pěchoty rozhodla mnoho bitev, vzhledem k tomu, že nebyl skoro žádný rozdíl mezi římským a germánským pěšákem. Bojová formace byla též změněna<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. V prvních řadách byli umístěni muži těžké pěchoty. Příslušníci těžké pěchoty byli většinou vyzbrojeni mečem spatha a oštěpem spiculum. Také se ve většině případech jednalo o starší a zkušené vojáky. Ve druhé řadě byli lučištníci příslušníci lehké a střední pěchoty. Měli lehčí zbroj a také lehčí oštěp zvaný [[vericulum]]<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Ve třetí a čtvrté řadě byli umístěni [[kopiník|kopiníci]], lučištníci, prakovníci. Když započala bitvy, vystoupili tito vojáci kupředu, vypálili své střely na útočícího nepřítele a stáhli se zpět. V posledních řadách stáli další příslušníci střeleckých jednotek a římské [[artilerie]]. Už nebyla používána [[balista]], ale jednoduší (méně přesný) [[onager (zbraň)|onager]], neboli divoký osel. Jednalo se o jednoramenný [[katapult]], jehož zpětný ráz byl přirovnáván ke kopnutí osla (odtud název)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Pokud římská pěchota útočila (což byl vzácný pohled), byla používána foramce klínu. Při této formaci vytvořili pěšáci jakýsi trojúhelník. Všechny tyto změny měly za následek pád Římské říše a konec starověké římské pěchoty<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>.

 

== Související články ==

 

{{Portály|Antika|Válka}}

[[Kategorie:Starověké římské vojenství]]