Raoul Schránil: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplněn částečně životopis (1.etapa), reference, typo |
Doplněna literatura, rozšířen životopis, reference |
||
Řádek 2:
== Rodina ==
Otec Rudolf byl [[právník]]em, nejdříve pracoval na okresním hejtmanství v [[Most]]ě, později byl ministerským radou na ministerstvu orby (zemědělství) ve Vídni <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 8, 9</ref>. V roce [[1906]] se oženil s Alexandrou Polákovou, dcerou generálního inspektora na panství hraběte [[Šlikové|Šlik]]a. V roce [[1908]] se jim narodila dcera Alexandra a o dva roky později syn Raoul. Raoulova matka (dcera pěvkyně Carolle Huttary) byla hudebně nadaná sopránová pěvkyně, hrála i na klavír. Její umění obdivovala i [[Ema Destinnová]]. Byla zvána ředitelem [[Karel Kovařovic|Kovařovicem]] k angažmá do [[Národní divadlo|Národního divadla]], avšak odmítla, neboť si to tehdy
== Studium ==
V [[Dijon]]u založil Voskovec tradici, podle které se na [[Vánoce]] nejezdilo domů, ale formou [[kabaret]]u slavili čeští studenti svátky na lyceu. Tam poprvé hrál divadlo. Kabaret organizoval poté také během vojenské služby
Po maturitě nastoupil na pár měsíců do kanceláře do skláren v Chlumu u Třeboně. Pak absolvoval v Maděrově obchodní škole na pražských Vinohradech jednoletý abiturientský kurs účetnictví a obchodnictví. Byl zaměstnán přes dva roky jako recepční a prošel hotely Wilson, Flora a Alcron.
Herecký talent v něm objevila členka ND [[Jarmila Kronbauerová]], která bydlela nad Schránilovými v domě v Mělnické ulici č.1 na smíchovské straně Újezdu. Matka mu u ní domluvila bez vědomí otce herecké hodiny <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 13, 14, 33, 74 </ref>. Kronbauerová se snažila přimluvit u rodičů, aby dali syna studovat na [[konzervatoř]]. Tatínek však nesouhlasil. Bratranec režisér [[Karel Anton]] poradil Raoulovi začít alespoň u divadelní šmíry a doporučil mu zajít do kavárny Rokoko na Václavském náměstí, kde se scházeli divadelní ředitelé a kde jej oslovil principál Šlosr <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 45–6 </ref>, který jej přivedl k malé kočovné společnosti, což podle Raoulových vlastních slov byla ta nejlepší [[herec]]ká [[škola]]. Velký [[úspěch]] měl například v [[Komedie|komedii]] ''Mařka, aneb deník služky'', kde se poprvé objevil v pro něho typické roli milovníka.
== Herecká kariéra ==
Na
Při hostování v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] obdržel nabídku na angažmá v místním divadle na sezónu [[1938]]/[[1939]], nikdy zde však z časových důvodů nehrál. V roce [[1939]] přijal [[angažmá]] v divadelním souboru známé herečky [[Andula Sedláčková|Anduly Sedláčkové]], kde se repertoár často střídal. Zde působil až do roku [[1941]], později byl bez stálého angažmá a spolupracoval s divadelní společnosti H.Zöllnerové. U prarodičů v [[Chotětov]]ě si otevřel biograf nazvaný ''Vlast'' a pořádal tam také besedy a pohostinská vystoupení svých hereckých kolegů. Hostoval také v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] a v [[Lidové divadlo Uranie|Uranii]] <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 116, 119, 120, 131 </ref>.
Od roku [[1935]] začal hrát ve [[film]]ech a jeho kariéra strmě stoupala. Brzy se stal jedním z nejčastěji obsazovaných českých herců. Jen v roce [[1937]] hrál v [[deset]]i filmech. V anketě čtenářů [[Kinorevue]] v roce [[1940]] byl hodnocen jako devátý nejpopulárnější herec <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 105 </ref>.
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] jezdil s estrádní skupinou, krátce působil v satirické scéně ''Kotva'', kterou založili [[Ferenc Futurista]] se svým bratrem [[Eman Fiala|Emanem Fialou]] <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 143 </ref>. Po [[Únor 1948|únoru 1948]], když byl označen za syna [[kulak]]a a v Praze nesměl z rozhodnutí ministra Kopeckého <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 144 </ref>
hrát, působil od listopadu [[1949]] v zájezdovém ''Vesnickém divadle'', spadajícím pod Ministerstvo zemědělství, kam si ho prosadil [[ředitel]] divadla František Smažík (tam hrál například roli chlapáckého dělníka Jana ve hře [[Emil František Burian|E. F. Buriana]] ''Krčma na břehu''), jezdil po [[estráda|estrádách]]. V padesátých letech [[20. století]] byl při zájezdu do [[Humpolec|Humpolce]] zatčen, obviněn z přípravy k [[emigrace|emigraci]] a uvězněn na tři čtvrtě roku. Obvinění se neprokázalo a po propuštění pracoval v různých profesích (mimo jiné i jako [[dělník]] na základech [[Stalinův pomník|Stalinova pomníku]], jako zásobovač u [[cirkus]]u, na [[Branický most|Mostě inteligence]] a vrtal artézskou [[Studna|studnu]] u [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázní]]). V letech [[1953]] – [[1954]] byl konferenciérem ve Varieté u Nováků a později mu pomohl [[Jaroslav Štercl]] k angažmá v souboru v pražské Alhambře. Načas se vrátil do ''Vesnického divadla'', přejmenovaného v roce [[1959]] na ''Státní zájezdové divadlo'' a pracoval zde od února 1960 až do zrušení divadla v roce 1962 <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 149–159 </ref>.
Později nastoupil v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]], kde se seznámil s mladou herečkou Věrou Liškovou, která se stala později jeho druhou manželkou. Po třech letech působení v divadle, kdy ředitel [[Antonín Dvořák (scénograf)|Antonín Dvořák]] navrhl spojit divadla v Kladně a v Mladé Boleslavi do jednoho organizačního celku, odešel Raoul s manželkou z Mladé Boleslavi a nastoupil v divadle v [[Ostrava|Ostravě]] <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 159–162 </ref>. [[Jiří Dohnal]] mu nabídl místo sólisty ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze, avšak Ministerstvo kultury návrh neschválilo a Raoul skončil jako kulturně propagační referent v divadle – organizoval zájezdy a působil jako překladatel mj. pro ředitele [[Přemysl Kočí|Přemysla Kočího]].
Po celý svůj život se jednalo o [[člověk]]a s velkým osobním [[šarm]]em, jenž oplýval nevšedním [[Charizma|charismatem]] a který bezvadně ovládal společenské chování a uhlazené vystupování. Proto se výborně hodil především pro role mužů z vyšších společenských vrstev, často hrál různé šviháky, světáky a milovníky apod.
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] tento typ herců nebyl příliš žádoucí, do prostředí dělnických budovatelů [[Socialismus|socialismu]] se příliš nehodil, jeho oslnivá předválečná [[kariéra]] byla v té době u konce. Ve filmu sice hrál dost často, ale už jen malé či epizodní role.
== Osobní život ==
Byl dvakrát ženatý, první manželka Růžena Havelková byla manekýnou v kožešnictví ve Štěpánské ulici (svatba [[1939]]), později se rozvedli. Z manželství se narodila dcera Alexandra a syn Raoul (nar. [[1945]]), obě děti po roce [[1968]] postupně emigrovaly <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 94, 182 </ref>. S druhou manželkou, herečkou Věrou Liškovou (nar. [[1928]]) byl téměř 30 let, až do své smrti.
== Ocenění ==
* [[1993]] cena Senior Prix
==Filmografie==
Řádek 135 ⟶ 149:
=== Literatura ===
* [[Svatopluk Beneš]]: ''Být hercem'', Melantrich, Praha, [[1992]], str. 71
* Jaroslav Brož, [[Myrtil Frída]]: ''Historie československého filmu v obrazech [[1930]] – [[1945]]'', Orbis, Praha, [[1966]], str. 169, 204, foto 434, 553
* Viktor Kudělka: ''To byl český milovník'', Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, [[1999]], str. 125–134, ISBN 80-901887-4-5
* [[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]'', Rybka Publishers, [[2006]], str. 9, 18, 58, 68, 100, 136, 157–8, 181, 212, 229, 238, ISBN 80-86182-51-7
|