Bitva u Zenty: Porovnání verzí

| síla1= asi 50  000 mužů

| síla2= 80  000 -– 100  000 mužů

| ztráty2= přes 30  000 mužů

Sultán [[Mustafa II.]] vytáhl podél [[Dunaj]]e na sever. Evžen jej očekával u [[Petrovaradín]]a, ale osmanská vojska u soutoku [[Tisa|Tisy]] a Dunaje změnila směr a podél západního břehu Tisy vyrazila k severu. Zásadní roli nyní sehrál fakt, že obě strany tápaly ve [[válečná mlha|válečné mlze]] a měly zkreslené představy o tom, kde je a co dělá protivník. Sultán plánoval, že někde v oblasti Zenty přejde přes Tisu a vpadne do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]]. Tím by před ním ležela prakticky nechráněná oblast a od hlavních nepřátelských sil, které tušil někde v zádech, by jej dělila velká řeka. Problém však byl, že Evženovým vojákům se podařilo zajmout vysokého tureckého důstoníkadůstojníka, který plán prozradil.

Evžen, který prozřel v pravou chvíli, nezaváhal a vyrazil rychlým pochodem [[bažina]]mi podél Dunaje a Tisy. Přálo mu štěstí i hrubá chyba sultána, který byl natolik přesvědčen, že Evžen je dosud daleko za ním, že nepovažoval za nutné řádně rozestavit [[hlídky]] a vyslat [[průzkum]]níky. Tak se stalo, že asi 2dva kmkilometry od Zenty zaskočil Mustafovu armádu při přechodu [[Tisa|Tisy]] v té nejzranitelnější situaci -– turecká [[jízda]] již byla na druhém břehu a [[Dělo|děla]] právě přecházela. A [[pěchota]], která stále ještě stála na západním břehu Tisy a krylo ji [[polní opevnění]], byla nečekaným úderem šokována tak, že se nezmohla na vážnější odpor. Turečtí pěšáci byli smeteni do Tisy, někteří dokázali přeplavat, další se utopili. Odhaduje se, že v boji padlo 20. 000 Turků a dalších 10. 000 zahynulo v řece. Ti co přeplavali, byli pochopitelně beze zbraní a rozprchli se.

Dopad tak drtivé porážky byl obrovský. Hlavní osmanská armáda byla rozprášena. V boji zahynul [[velkovezír]] [[Elmas Muhammad]] a několik dalších vezírů[[vezír]]ů. Mezi přebohatou kořistí byl sultánův stan, sultánův [[harém]], osmanská válečná pokladna, státní pečeť a dokonce turecké [[dělostřelectvo]]. Turecká vojska se už do konce roku v patřičné míře neshromáždila, takže Evžen mohl vyčlenit ze svého vojska menší část, se kterou vpadl do [[Bosna (historická země)|Bosny]] a vypálil [[Sarajevo]]. O rok později pak Turci přistoupili na jednání o míru, která vyústila v tzv. [[Karlovický mír]].