Verze z 26. 7. 2011, 18:20 editovat Zlámal (diskuse \| příspěvky) 296 editací →‎Úvodní fáze (1555–1572) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 27. 7. 2011, 12:29 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m r2.5.2) (robot přidal: es:Rebelión en los Países Bajos, sr:Holandska revolucija; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 27: == Příčiny == [[Soubor:Spanish Empire around 1580.png\|left\|thumb\|Evropská území pod vládou španělského krále kolem roku 1580 (Nizozemí je vyznačeno světle zeleně) na mapě s dnešními státními hranicemi.]] [[Nizozemsko\|Nizozemí]] se skládalo ze 17 provincií. Na jihu: [[Flandry]], [[Brabantsko]], [[Limbursko]], [[Artois]], [[~~Henegavsko_~~Henegavsko (~~belgická_provincie~~belgická provincie)\|Henegavsko]], [[Namur (provincie)\|Namursko]], [[Lucembursko]], [[Gelderland\|Horní Geldry]]. Na severu: [[Zéland]], [[Holandsko\|Holand]], [[Utrecht]], [[Frísko]], [[Groningen (provincie)\|Groningen]], [[Drenthe]], [[Overijssel]] a [[Gelderland\|Geldry]]. Nejvýznamnější provincií byly Flandry s centrem v [[Bruggy\|Bruggách]] a [[Gent]]u a Brabantsko s centrem v [[Brusel]]u. V letech [[1433]]–[[1477]] bylo Nizozemí pod vládou [[Burgundsko\|burgundských]] vévodů. V roce [[1463]] ustavil [[Filip Dobrý]] generální stavy. Při jejich hlasování platila zásada jednomyslnosti. Generální guvernér (místodržitel) – regent – sídlil v Bruselu. Nejvyšší soudní dvůr sídlil v Mechelenu. Pro Holand, Zéland a Utrecht byl společný místodržitel. V roce [[1477]] v bitvě u [[Nancy]] padl burgundský vévoda [[Karel Smělý]]. Jeho dědička, [[Marie Burgundská]], si vzala [[Maximilián I. Habsburský\|Maxmiliána I. Habsburského]], takže z burgundského dědictví připadlo Nizozemí [[Dynastie Habsburků\|Habsburkům]]. Nizozemci nebyli s vládou Habsburků spokojeni a rozpoutali řadu povstání. Nejvýznamnější bylo to, které v roce [[1488]] krvavě potlačil regent Maxmilián I. [[Soubor:Philip II.jpg\|right\|thumb\|Filip II., (1556–1598) král španělský, vyobrazen ještě jako princ]] Řádek 94: Antverpy sice byly duchovní centrum protestního hnutí, ale bylo jasné, že jsou slabé a že se nemohou udržet. Vilém Oranžský z nich proto odešel a vrátil se do Dillenburgu v Německu.<ref group = "nb">V Nizozemí nechal svého 13letého syna Filipa, hraběte van Buren. Byl to katolík a měl zajistit rodinný majetek. Král ho přesto nechal odvést do Španělska, kde byl 28 let v zajetí, a majetek Viléma Oranžského zkonfiskoval.</ref> Kalvinisté na jaře 1567 prohráli. Guy de Bray a de la Grange byli oběšeni. Dne [[4. květen\|4. května]] [[1567]] vydala [[Markéta Parmská]] nový dekret proti kacířům. V červnu 1567 Vilém Oranžský otevřeně přestoupil na luteránství. Situace pro krále byla v létě 1567 příznivá. Vůdci opozice emigrovali do německých pohraničních měst a byli ve skleslé náladě. Ale Filipu II. to nestačilo, neboť si přál stavovskou monarchii nahradit absolutní. Odvolal regentku [[Markéta Parmská\|Markétu Parmskou]] jako příliš slabou a od října 1567 ji nahradil [[~~Fernando_Álvarez_de_Toledo~~Fernando Álvarez de Toledo,_3 3.~~_vévoda_z_Alby~~ vévoda z Alby\|vévodou z Alby (1507–1582)]], vůdcem nesmiřitelných. Jeho cílem mělo být potrestat rebely, vykořenit herezi a znovuobnovit královskou moc. Dnes [[22. srpen\|22. srpna]] [[1567]] vjel vévoda z Alby do Bruselu v čele španělských vojáků. „Vévoda z Alby přišel, aby zničil stará privilegia země, kořen všeho zla.“<ref>Šindelář, str. 100.</ref> [[Soubor:Beeldenstorm1.jpg\|thumb\|left\|Kalvinistické obrazoborectví (''Beeldenstorm'')]] Dne [[7. září]] [[1567]] se Hoorn vrátil do země a dne [[9. září]] [[1567]] byli s Egmontem překvapivě zatčeni, ačkoliv byli celou dobu ke králi loajální. Byli obviněni ze spáchání zločinu urážky majestátu tím, že tolerovali heretiky. Zločiny z roku 1566 měl soudit zvláštní soud: Rada nad nepokoji (''Conseil des troubles'', ''Raad van Beroerten''), který záhy dostal přezdívku „krvavá rada“ (''Bloedraad'').<ref>Louis Prosper Gachard: ''Notice sur le Conseil des Troubles, institué par le duc d'Albe''. In Bulletins de l'Académie royale des sciences, des lettres et des beaux arts de Belgique. Tome XVI-Deuxieme Partie 1849, str. 50-78. {{fr}}</ref> Jejím prezidentem se stal sám „železný vévoda“ a členy byli i cizinci – Španělé; de Vargas ani neuměl francouzsky. Členy rady byli Berlaymont, Noicarmes a Vigliers. Řádek 289: [[en:Dutch Revolt]] [[es:Rebelión en los Países Bajos]] [[fiu-vro:Hollandi mäss]] [[fr:Révolte des gueux]] [[nds-nl:Nederlaandsen Opstaand]] [[nl:Nederlandse Opstand]] [[sr:Holandska revolucija]]

Nizozemská revoluce: Porovnání verzí