Klenba: Porovnání verzí

Byla budována v oblastech, kde nebyl dobře dostupný vhodný lomový kámen. Pro konstrukce cihelných kleneb byly využívány tvarovky, které zlepšovaly a zjednodušovaly zdění obloukových tvarů tím, že se velké obdélníkové strany cihly sbíhaly pod úhlem odpovídajícím úseku, který ve klenbě jednotlivá cihla zaujímala. Pokud památkově chráněná klenba začne sedat, opravuje se tak, že se do cihlových spár zespodu zatloukají dřevěné klíny. Tím se klenba utáhne. Dřevo musí být dobře vyschlé, tvrdé, ideální je jasanové, téměř nereaguje s vápnem. Zcela nevhodné je dřevo dubové, byť také tvrdé - v případě vlhkosti v klenutí se z něho uvolní tříslo, které pak s vápnem vytvoří na omítce těžko odstranitelné hnědé skvrny.

(Staří praktici k vyzdívce kleneb poznamenávají, že dnes, kdy je cementová malta tvrdší než cihly, je lehké být "mistrem světa". Avšak kdysi klenba po odstranění bednění poklesla, neboť měkká vápenná malta se stlačila. Došlo i ke zřícení chrámových kopulí, pokud stavitel nezvládl tuto problematiku).