Ordál: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m link fix
Řádek 1:
[[Soubor: Sita Mughal ca1600.jpg|thumb| upright=1.0| Zkouška ohněm {{Malé|(Mughalská říše, Indie, kolem 1600)}} ]]
 
'''Ordál''', také '''ordálie''' nebo '''boží soud''', byl krajní důkazní prostředek při rozhodování [[soud]]ních pří, když jiné prostředky selhaly nebo chyběly. O vině a nevině (nebo o nepravdivém svědectví) měla rozhodnout zkouška, při níž se očekával zásah nadpřirozených sil.
 
Řádek 7 ⟶ 8:
Do Evropy ordál patrně přinesli [[Frankové]] v raném středověku, užíval se do pozdního středověku, kdy jej nahradilo vynucování přiznání [[mučení]]m, a obnovil se při čarodějnických procesech počátkem novověku. Už od počátku byly [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] kritizovány - jednak dokazovací praktiky vycházely z [[pohan]]ských tradic, jednak ordály znevažovaly autoritu církve, když například i zcela zřejmý vrah díky ordálu vyvázl.
 
V Čechách se poprvé zmiňuje v [[Břetislavova dekreta|Břetislavových dekretech]] ([[1039]]) a byla použita např. po atentátu na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce [[1130]]. Účast [[kněz|kněží]] při ordálech zakázal [[4.Čtvrtý lateránský koncil]] ([[1215]]), ordály u nás podstatně omezil [[Karel IV.]] s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic roku 1343. Od 17. století se užívaly jen výjimečně, definitivně je zakázala císařovna [[Marie Terezie]] roku [[1776]].
 
Spoléhání se na zásah nadpřirozených sil při rozhodování ve sporných momentech je však obsaženo v lidské psychice, a proto se v určité formě dosud objevuje v lidských činnostech (házení korunou, trhání okvětních lístků kopretiny, pokus o sebevraždu naplánovaný tak, aby mu mohlo, ale nemuselo být zabráněno atd.)