Akreční disk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 86:
Teorii vysoce nadeddingtonovských akrečních disků [[černá díra|černých děr]] vyvinuli v 80. letech 20. století [[Marek Abramowicz|Abramowicz]], [[Michał Jaroszyński|Jaroszyński]], [[Bohdan Paczyński|Paczyński]], [[Marek Sikora|Sikora]] a další. Popsali velmi viskozní, opticky husté útvary s dominantním tlakem záření, radiačně velmi neúčinné a ochlazované advekcí. Tvarem jsou tyto útvary tlustými [[torus|tory]] s dvěma úzkými trychtýři podél rotačních os. Tyto trychtýře usměrňují záření do kuželů s vysoce nadeddingtonovskými svítivostmi. Rees tyto útvary nazval polskými doughnuty ({{Vjazyce2|en|Polish doughnuts}}). Pro polské doughnuty platí <math>\dot M \gg \dot M_{{Edd}}</math>.
 
Štíhlé disky mají pouze mírně naeddingtonovskounadeddingtonovskou rychlost akrece, platí pro ně <math>\dot M \geq \dot M_{{Edd}}</math>. Vypadají jako disky a mají téměř tepelné spektrum. Jsou ochlazovány advekcí a jsou radičněradiačně neúčinné. S teorií popisující štíhlé disky přišli Abramowicz, [[Jean-Pierre Lasota|Lasota]], [[Bożena Czerny|Czerna]] a [[Ewa Szuszkiewiczová|Szuszkiewiczová]]. Jméno jim dala A. Kolakowska.<ref name="abramovicz1">[http://arxiv.org/abs/astro-ph/0411185 Marek A. Abramowicz: Super-Eddington black hole accretion: Polish doughnuts and slim disks]</ref>
 
== Související články ==