Kutikula: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava, obrázky a text |
úprava |
||
Řádek 1:
'''Kutikula''' je nebuněčná vrstva pokrývající povrch těla živočichů, nebo rostlin, a poskytuje jim ochranu. Je vylučována buňkami na povrchu těla. pokožkou. Různé druhy kutikuly jsou nestejné. Liší se svým původem, strukturou, funkcí a chemickým složením. U rostlin je to ochranná, hydrofobní, voskovitý pokryv, u [[Bezobratlí|bezobratlých živočichů]] je kutikula tvořena bílkovinou, u členovců obsahuje [[chitin]] a může tvořit pevnou zevní kostru, zejména po [[Inkrustace (cytologie) |inkrustaci]], například [[Uhličitan vápenatý|uhličitanem vápenatým]].<ref>[http://leccos.com/index.php/clanky/kutikula Leccos - Kutikula]</ref>
Slovo pochází z latinského "cuticula", zdrobněliny "cutis", což znamená "kůže". Význam slova "kutikula" je nesprávně často uváděn jako vrstva na povrchu organismu.<ref>[http://www.islo.cz/slovnik-cizich-slov/kutikula slovník]</ref> <ref>[http://slovnik-cizich-slov-on-line.cz/kutikula/ slovník cizích slov]</ref>
[[Soubor:Cuticula.svg|thumb|Kutikula ]]
== Význam ==▼
* opora těla▼
* ochrana vnitřních orgánů▼
* pasivní pohybový aparát▼
* tvorba tvaru a rozměrů těla ▼
== Kutikula bezobratlých ==
Její složení a členění je různé. V zoologii je kutikula mnohovrstevná struktura na vnější vrstvě epidermis u mnoha bezobratlých živočichů, především škrkavky a členovců, v nichž tvoří exoskeleton. Hlavním konstrukčním prvkem pokožky [[hlístice]] jsou bílkoviny, jenž jsou vysoce zesíleny
U členovců má kutikula tyto části: '''epikutikula''', '''exokutikula''' a '''endokutikula'''. Tyto tři vrstvy nemají
| příjmení =
| jméno =
Řádek 25 ⟶ 20:
| jazyk = česky
}}</ref>
Hlavním konstrukčním prvkem kutikuly členovců je chitin (polysacharid), spolu s bílkovinami, tuky, bílkovinami, katecholaminy, což přispívá k jejich tuhosti. Kutikula můţe být ještě zpevněna sloučeninami vápníku (například u raka) a často bývá pokrytá takzvanými deriváty (ostny, štětinami, chlupy, šupinami nebo drápky). Jsou to útvary, které vznikly činností pokoţkových buněk. Kromě toho je kutikula nositelem zbarvení ţivočicha. To vše přispívá například k maskování nebo naopak zastrašení predátorů.<ref name=jedna />▼
* Epikutikula - svrchní tenká voskovitá vrstva, neobsahuje chitin.
* Exokutikula (primární kutikula) - je silnější, sklerotizovaná a vrstevnatá, obsahuje chitin. Její velikost je menší v tělech měkkého hmyzu, zejména v larvárních stádiích.
* Endokutikula (sekundární kutikula) -je nejsilnější vrstva, obsahuje chitin. Je vrstevnatá, je sestavena z mnoha vrstev vláknitého chitinu a bílkovin,.<ref name="Gullan and Cranston">{{cite book |last=Gullan |first=P. J. |coauthors=P. S. Cranston |title=The Insects: An Outline of Entomology |publisher=Blackwell Publishing |location=Oxford |date=2005 |edition=3 |pages=22–24 |isbn=1-4051-1113-5}}</ref> zabraňuje vnikání i unikání vody z organismu.
▲=== Význam ===
▲* opora těla
▲* ochrana vnitřních orgánů
▲* pasivní pohybový aparát
▲* tvorba tvaru a rozměrů těla
=== Chemické složení ===
▲Hlavním konstrukčním prvkem kutikuly členovců je chitin (polysacharid), spolu s bílkovinami, tuky, bílkovinami, katecholaminy, což přispívá k jejich tuhosti. Kutikula můţe být ještě zpevněna sloučeninami vápníku (například u raka) a často bývá pokrytá takzvanými deriváty (ostny, štětinami, chlupy, šupinami nebo drápky). Jsou to útvary, které vznikly činností
=== Svlékání kutikuly ===
Řádek 41 ⟶ 40:
Kutikula je pevná vnější kostra a neumožňuje růst těla, proto je periodicky svlékána a nahrazována novou, větší. Svlékání značí v biologii zbavení se starého tělesného pokryvu (kůže, kutikuly), většinou za účelem umožnění dalšího růstu živočicha. U skupin živočichů, které ho prodělávájí, totiž jejich kůže neroste, takže v určitých intervalech se jí musí zbavit. Pod starou kůží již bývá připravena nová, větší. Svlékání probíhá u plazů a obojživelníků a dále u skupiny ecdysozoa, která zahrnuje například hmyz, korýše, pavoukovce nebo hlístice. Svlékání navíc umožňuje obnovu opotřebovaných kutikulárních derivátů, jako jsou různé chlupy, vzdušnice nebo jiné výrůstky. Svlečená kutikula se nazývá [[svlečka]] (exuvie).<ref>KOVAŘÍK, František, a kol. Hmyz - chov a morfologie. Jihlava: Nakladatelství MADAGASKAR, 2000, str. 18-21</ref>
Před svlékáním se stará kutikula odděluje a tvoří nová. To se připravuje nějakou dobu před vlastním aktem svlékání a znamená to přerušení vztahů staré kutikuly s tělem. Nakonec se uvolňuje styk svalů a kolem těla vzniká vlastně jakýsi prostor, exuviální komora, mezi novou a starou kutikulou. Tento prostor je naplněn exuviální tekutinou obsahující množství různých diastáz, které rozrušují starou kutikulu. Tuto tekutinu vylučují exuviální žlázy - zvláštní hypodermální buňky. Při svlékání je odvrhována exokutikula a epikutikula, a nevelké množství endokutikuly. Endokutikula má jiné chemické složení než dvě ostatní vrstvy. Mladá epikutikula po svlékání je propustná pro tekutiny.
Podnět ke svlékání je [[hormon]]álního původu. Hormony se tvoří jen určitou dobu. V hmyzím mozku se nacházejí neurosekreční buňky, které produkují protoracikotropní hormon (PTTH), jenž je uvolňován do [[hemolymfa|hemolymfy]]. PTTH stimuluje protorakální žlázy (jsou v prvním hrudním článku - prothoraxu) k produkci hormonů [[ekdysteroid]]ů. Ekdysteroidy jsou skupinou hormonů syntetizovaných z [[cholesterol]]u a vyvolávájí svlékání. U dospělého hmyzu obvykle ke svlékání už nedochází (výjimkou jsou například [[želvušky]]) protože protorakální žlázy zanikají a svlékací hormony nejsou produkovány.<ref>VÁCHA, Martin; BIČÍK, Vítězslav; PETRÁSEK, Richard; ŠIMEK, Vladimír; FELLNEROVÁ, Ivana: Srovnávací fyziologie živočichů, Přírodovědecká fakulta MU Brno, Brno 2004, str. 116</ref> Pro svlékání živočichů ze skupiny [[Ecdysozoa]] se používá termín ekdyze (případně ekdyse nebo ecdysis).
<gallery>
Řádek 51 ⟶ 48:
== Kutikula rostlin ==
Kutikulu mají téměř všechny rostliny, chrání je zejména před slunečním zářením, nadměrným výparem a
Hlavní složkou rostlinné kutikuly jsou degradovatelné biopolymery [[kutin]], nedegradovatelný polymer [[kutan]] a asociované rozpustné kutikulární vosky. Jako kutin označujeme skupinu vysokomolekulárních sloučenin složených z polyhydroxymastných kyselin. Ikdyž je kutikula převážně lipofilní povahy, jsou zde přítomny i hydrofilní struktury. Kutin obsahuje hydroxylové a karboxylové skupiny a v kutikulární membráně nacházejí i polysacharidy jako [[pektin]] a [[celulóza]], které mají vysokou hydratační kapacitu.
Voda díky kutikule nezvlhčuje pokožku a v kapkách stéká, odnáší prach a znečištění s ním. Tato samočistící vlastnost, je více známa u rodu [[lotos indický]] (''Nelumbo nucifera''). Některé rostliny, zejména ty, které jsou přizpůsobené k životu ve vlhkém nebo vodním prostředí, mají zvýšenou odolnost proti namočení. Tato úprava není pouze fyzikálním nebo chemickým účinkem voskového povlaku, záleží do značné míry na mikroskopickém tvaru povrchu. <ref>Onda T., Shibuichi S., Satoh N., Tsujii K.; "Super-Water-Repellent Fractal Surfaces"; Langmuir, 1996, 12 (9), pp 2125–2127, DOI: 10.1021/la950418o</ref> <ref>Von Baeyer, H. C., The lotus effect, The Sciences, 2000, January/February, 12</ref>.
== Kutikula houby ==▼
Na povrchu hyfů hub je vylučována vrstva, v angličtině nazývaná "''cuticle''" (také "''Pileipellis''") a je chápána stejně jako kutikula u rostlin a živočichů. Také svrchní vrstva plodnice je nazývána stejně. Výraz "''cuticle''" lze ovšem také přeložit jako "kůžička". V češtině se tento výraz nepoužívá. Ve slovenštině se název u používá u pečárkovitých hub .▼
[[Xerofyt]]ní rostliny, jako například [[kaktus]]y, mají velmi silnou kutikulu, které jim pomáhají přežít v suchém klimatu. Rostliny, které žijí v dosahu mořského příboje mohou mít také silnější kutikulu, která je chrání před [[toxicita|toxickými]] účinky [[Chlorid sodný|soli]].
Rostlinná kutikula představuje hlavní překážku pro [[agrochemikálie]], které jsou aplikovány na povrch [[list]]u. Iontové sloučeniny (většina aplikovaných živin) využívají pro svůj prostup přes kutikulu polární póry, které jsou vyplněné vodou a procházejí kutikulární membránou. V kutikule je těchto hydrofilních pórů velké množství (1010/cm<sup>2</sup>), většinou o průměru do 1 nm. Předpokládá se, že v bezprostředním okolí svěracích buněk [[průduch]]ů a [[trichom]]ů je jejich hustota vyšší a liší se i průměrem a propustností. Zároveň bylo zjištěno, že velikost pórů se liší mezi jednotlivými rostlinnými druhy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno = Petr Kvapil
| odkaz na autora =
| titul = Problematika výživy listy v roce 2010:
| url = http://www.agroweb.cz/Problematika-vyzivy-listy-v-roce-2010__s578x46119.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 29.06.2011
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = česky
}}</ref>
▲== Kutikula houby ==
▲Na povrchu
==Kutikula vlasu==
Lidský [[vlas]] se skládá ze dvou základních částí: vlasový stvol (''scapus pili''), jenž vyčnívá nad pokožku, a kořen vlasu (''radix pili''), který se nachází pod její úrovní. Vlasový stvol se skládá ze tří vrstev: kutikuly,
[[Kutikula]] je svrchní vrstva chlupu složená z tenkých šupinek, sloužící jako vrstva zpevňující kortex a chránící vlastní [[chlup]] proti mechanickým poškozením. U jednotlivého chlupu se tvar šupin mění podél chlupu.<ref name=c>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Tomášek
| jméno = Ondřej
Řádek 75 ⟶ 89:
| jazyk = česky
}}</ref>
<gallery>
Soubor:Russula mustelina 121441.jpg|Odloupnutá část "''cuticle''", blanka na povrchu.
Soubor:Leaf Tissue Structure.svg|
Soubor:Haarstrukturen im Vergleich.png|Na povrchu vlasu je také kutikula
</gallery>
== Reference ==
| |||