Blaník (Fibich): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→2. dějství: +děj |
→3. dějství: +děj |
||
Řádek 206:
=== 3. dějství ===
(Jeskyně uvnitř Blaníku) Uvnitř Blaníku spí rytíři, většinou starci v bílých řízách, i jejich bělouši. Přichází Zdeněk ze Zásmuk, kterému bílá paní slíbila, že zde najde spásu pro svou vlast. Nejprve hlasem, poté údery zlatého meče Oldřicha z Rožmberka budí Zdeněk rytíře ze spánku (árie ''Svaté ticho! Slyším dýchat hroby!''). Zdeněk blanickým duchům popisuje strasti, které zakouší vlast, zejména zášť a nesvornost (scéna se zpěvem Zdeňka a sborem ''Již tedy čas?... Zdaž vlast již v nejhroznějším hoři jest?''). Duch Domovítův by chtěl vyrazit na její záchranu, ale Oldřich jej zadržuje: podle věštby mají ještě dvě stě let čekat. Zdeněk je rozhněván a chce se vrátit na zem pokračovat v boji (''Ha, dvě stě let! Ó bílá paní, jak jsi svůdně lhala''). Bílá paní jej propouští, ale svěřuje mu věnec a zlatý meč. Nechť trpící vlast osvěží nadějnou zvěstí o Blaníku: národ nepovstane mocí zbraní, ale mocí lásky (árie, ke konci se sborem ''Zvěst, jížto nasloucháš… Národ náš, ten věčně nezahyne''). Zdeněk ještě na rytířích vymůže přísahu, že vlast bude spasena, a vrací se na zem.
(Proměna – scéna jako ve 2. dějství) Jarmila a Helena neklidně pozorují krajinu (duet ''Co zíráš v bouři v šeré údolí?''). Jan z Dohalic se vrátil se svými oddíly a pobil Redernovy muže, nyní vedené Bořkem. Helena má strach a současně vzpomíná na Zdeňka (árie ''Kde vzývat slitování?... Ó Zdeňku můj!''). Již je tu ale Jan z Dohalic a doráží na osamoceného Bořka. Helena a Jarmila jej berou v ochranu a Helena se snaží naposledy zprostředkovat smír otce se synem (kvartet ''Naposled, ó vezmi kletbu zpět!''). Když jsou oba neústupní, přiznává otci, že se sama drží kališnické víry. Rozzuřený Jan vidí vinu v Bořkovi a vrhne se na něj s mečem, Helena mu však zastoupí cestu a otec probodne ji. Helena se Zdeňkovým jménem na rtech umírá. Zatímco Jan, Bořek i Jarmila propadají zoufalství, přichází poselstvo, aby Bořkovi zvěstovalo královskou milost (sbor ''Nás boží vede ruka''). Jan však není k utišení a žádá Bořka, aby na něm vlastní rukou pomstil smrt své sestry; Bořek odmítá a je hotov ke smíru.
V tuto chvíli z hory vystoupí Zdeněk slavnostně přinášející zvěst z Blaníka. Nachází mrtvou Helenu, která za vlast bojovala ne zbraní, ale láskou. Vkládá jí do rukou zlatý meč a věnčí ji květy, které mu dala bílá paní. Helena ožívá svému milému v náručí. Všichni se radují a přísahají si smír a lásku (finále s arietou Zdeňka ''Smrti zřel jsem říš'', arietou Heleny ''Proč mi tak blaze'' a ansámbl ''Helena žije! Zdar tobě, reku!… Žijme v lásce, žijme v smíření'').
== Odkazy ==
| |||