Oxid manganatý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
MnO podle http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Manganese(II)_oxide&oldid=414406233 |
m zpřesnění úvodu; +související čl. ; úpr. textu |
||
Řádek 23:
}}
'''Oxid manganatý''' je [[anorganická sloučenina]] se vzorcem '''MnO'''.<ref name=Reidies>Arno H. Reidies "Manganese Compounds" Ullmann's Encyclopedia of Chemical Technology 2007; Wiley-VCH, Weinheim.</ref> MnO je oxid [[
| jméno = N.N | příjmení = Greenwood | jméno2 = A| příjmení2 = Earnshaw | titul = Chemie prvků
| rok = 1993 | vydavatel = Informatorium | místo = Praha | isbn = 80-85427-38-9 | jazyk = čeština | strany = 1296 |
Řádek 37:
Dalším způsobem přípravy může být zahřívání MnCO<sub>3</sub>:<ref> W.H. McCarroll (1994) ''Oxides- solid sate chemistry'', Encyclopedia of Inorganic chemistry Ed. R. Bruce King, John Wiley & Sons ISBN 0-471-93620-0</ref>
:MnCO<sub>3</sub> → MnO + CO<sub>2</sub>
Tento kalcinační proces je anaerobně řízen pro zabránění vzniku [[Mn2O3|Mn<sub>2</sub>O<sub>3</sub>]].
V přírodě se ==Struktura a vlastosti==
MnO má krystalovou strukturu soli kamenné ([[NaCl]]), kde kationty a anionty jsou osmistěnně orientovány. Mohou se vytvářet nestechiometrické oxidy od MnO<sub>1,000</sub> až po MnO<sub>1,045</sub>. Pod teplotou 118 [[kelvin|K]] se MnO stává [[Antiferromagnetismus|antiferomagnetickým]].<ref name="GreenwoodEarnshaw-1296"/>
MnO byla jedna z prvních rozpoznaných sloučenin,<ref>J.E Greedon, (1994), ''Magnetic oxides'' in Encyclopedia of Inorganic chemistry Ed. R. Bruce King, John Wiley & Sons ISBN 0-471-93620-0</ref>
==Použití==
Řádek 52 ⟶ 54:
===Reference===
<references />
===Související články===
* [[mangan]]
{{pahýl - anorganika}}
|