Verze z 23. 4. 2011, 13:53 editovat Saltzmann (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 17 871 editací +lit. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 5. 2011, 13:23 editovat zrušit editaci Xqbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 174 921 editací m robot změnil: zh:普羅斯佩·梅里美; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Prosper Mérimée.jpg\|thumb\|Prosper Mérimée]] '''Prosper Mérimée''' ([[28. září]] [[1803]] v [[Paříž~~\|Paříži~~]]i - [[23. září]] [[1870]] v [[Cannes]]) byl francouzský spisovatel. == Život == Mérimée pocházel z rodiny duchovně orientovaných a velmi anglofilních rodičů. Po absolvování [[Napoleon~~\|Napoleonova~~]]ova (dnes Jindřicha IV.) lycea a následném studiu práv, začal ihned působit jako autor. Svou dráhu spisovatele začal překladem údajně starobylých [[Keltové\|keltských]] básní ''Poems of Ossian'', v tehdejší době velmi čtenářsky populárního, které v roce [[1770]] údajně sesbíral a přeložil do angličtiny [[James Macpherson]] - ač, jak později vyšlo najevo, šlo o Macphersonovy podvrhy, měly tyto básně velký vliv na evropský [[preromantismus]] a [[romantismus]]. Brzy získal přístup i do pařížských uměleckých a literárních klubů. Tak poznal v roce 1822 např. [[Stendhal~~\|Stendhala~~]]a, se kterým se spřátelil, a následně také většinu romantiků včetně [[Victor Hugo\|Victora Huga]], kterému aplaudoval při památné ''[[battaille d´Hernani]]'' v roce [[1830]]. V letech [[1825]] – [[1826]] procestoval Anglii a v roce 1830 Španělsko. Při své španělské cestě poznal pozdější manželku císaře [[Napoleon III.\|Napoleona III.]] a právě tato známost mu přinesla prospěch v jeho pozdější politické kariéře. Jeho prvním publikovaným dílem bylo v roce 1825 Théâtre de Clara Gazul, sbírka her, které byly vydány pravděpodobně španělskou herečkou Clarou Gazulovou a ve kterých v souladu s novou romantickou estetikou byla ignorována pravidla klasických třech jednotek. V roce 1827 vyšla ''La Guzla, ou Choix de poésies illyriques, recueillis dans la Dalmatie, la Croatie et l'Herzégovine'', sbírka překladů ilyrských lidových písní, se kterou se Merimée připojil k tehdy módnímu trendu, který iniciovali v letech 1806 – 1808 dílem ''Des knaben Wunderhorn'' [[Clemens Brentano]] a [[Achim von Arnim]]. V roce [[1828]] se pokusil znovu stát se dramatikem a vydal hry ''La Jacquerie, scènes féodales'' a ''La Famille Carvajal, drame'', které zůstaly neuvedeny. Řádek 12: Trvalou slávu mu zajistilo až napsání více než 25 novel, které vydával zprvu v rychlém sledu v letech 1829-1830 a v jejichž tvorbě postupně pokračoval až do roku 1847. Mezi nejznámější díla patří: ''Mateo Falcone, Tamango'' (obě 1829), ''Le Vase étrusque'' (1830), ''La Vénus d'Ille'' (1837), ''Colomba'' (1841) a samozřejmě [[Carmen (novela)\|''Carmen'']] (1847), která posloužila v roce 1874 [[Georges Bizet\|Georgesi Bizetovi]] jako předloha k [[Carmen\|jeho slavné opeře]]. Po červencové revoluci v roce 1830 se Mérimée začal věnovat politické kariéře. Aktivně se připojil k novému režimu ´´občanského krále´´ [[Ludvík Filip\|Ludvíka Filipa]] a v roce 1834, po jmenování rytířem čestné legie, mu byl svěřen úřad inspektora historických památek Francie ("Inspecteur des monuments historiques de France"). Díky této své funkci, ve které nacházel stále více uspokojení, se začal vydávat na mnohé cesty, a to i do zahraničí. Mohl tak získávat i obsahovou látku pro své [[cestopis~~\|cestopisy~~]]y, který byly v tehdejší době oblíbeny jak mezi publikem, tak i vydavateli, jako např. ''Notes d'un voyage dans le midi de la France'' (1835) nebo ''Notes d'un voyage en Corse'' (1840). V rámci vedení úřadu [[Commission des Monuments historiques]] ustanovil skupinu pěti fotografů nazývaných [[Mission Héliographique]] ve složení [[Gustave Le Gray]], [[Auguste Mestral]], [[Édouard Baldus]], [[Hippolyte Bayard]] a [[Henri Le Secq]]. Úkolem mise byla fotografická dokumentace architektonických památek ve Francii, především významné historické a kulturní pamětihodnosti podléhající ochraně a zahrnuté do [[Monument historique]]. V roce 1844 byl nejtěsnější většinou zvolen členem [[Francouzská akademie\|Académie française]]. Únorovou revoluci v roce 1848 přestál ve svém úřadě bez úhony. Po jmenování [[Napoleon III.\|Charles-Louis-Napoléon Bonaparta]] doživotním prezidentem (v prosinci 1851) těžil ze své dřívější známosti s jeho španělskou manželkou Eugénie. Tak byl v roce 1852 povolán důstojníkem čestné legie a v roce 1853, poté co se na konci roku 1852 Charles-Louis-Napoléon Bonapart nechal jmenovat císařem Napoleonem III., se stal členem horní komory parlamentu (senátu). Začal také pobývat na císařském dvoře, což přineslo nejen zlobu mnohých jeho literárních kolegů, ale i vneslo nepřátelství mezi něj a jeho staré přátele z dob romantismu, zvláště V. Huga, který se mezitím stal opozičním republikánem. V roce 1860 kvůli onemocnění astmatem, které u něj vypuklo v roce 1856, opustil Mérimée po dvaceti šesti letech úřad inspektora historických památek Francie. V roce 1863 nereflektoval na nabídku stát se ministrem vzdělání. V posledních letech svého života se stal propagátorem tehdejší ruské literatury ve Francii. Již předtím v roce 1849 přebásnil část [[Puškin~~\|Puškinovy~~]]ovy tvorby. Později se stal, ve spolupráci s autory samotnými, překladatelem Puškinových i [[Turgeněv\|Turgeněvových]] děl. Sesazení Napoleona III., které proběhlo 4. září 1870, přežil Mérimée jen o několik týdnů. Svůj poslední odpočinek nalezl na hřbitově (Cimetière du Grand Jas) v Cannes. Řádek 22: == Dílo (výběr) == * ''Cromwell'' (1822) * ''Le Théâtre de Clara Gazul'' (1825) * ''La Guzla'' (1827) * ''La Jacquerie'' (1828) * ''1572:Chronique du règne de Charles IX'' (1829) * ''Mateo Falcone'' (1829) * ''Mosaïque'' (1833) * ''La Vénus d'Ille'' (1837) * ''Nôtre d'un voyage en Corse'' (1840) * ''Colomba'' (1840) * ''[[Carmen (novela)\|Carmen]]'' (1847) * ''Lokis'' (1869) * ''La Chambre bleue'' (1872) * ''Lettres à une inconnue'' (1874) == Literatura == Řádek 42: == Externí odkazy == {{commonscat\|Prosper Mérimée}} * {{fr}}[http://www.academie-francaise.fr/immortels/base/academiciens/fiche.asp?param=384 Životopis na stránkách Francouzské akademie] * {{cite news \|first=Julian \|last=Barnes \|authorlink=Julian Barnes \|title=An inspector calls \|url=http://books.guardian.co.uk/review/story/0,,2120355,00.html \|work=[[The Guardian]] \|date=7 July 2007 \|accessdate=2007-07-26 }} Řádek 97: [[uk:Проспер Меріме]] [[vi:Prosper Mérimée]] [[zh:普羅斯佩·梅里美]]

Prosper Mérimée: Porovnání verzí