Johann Gottfried Herder: Porovnání verzí

Herder pocházelPocházel z chudých poměrů, od roku [[1762]] studoval v [[Kaliningrad|Královci]], kde mezi jeho učiteli byl také [[Immanuel Kant]]. HerderPřiklonil se však přiklonil k vlasteneckému směru [[Johann Georg Hamann|J. G. Hamanna]], který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika [[Jakob Böhme|Jakoba Böhme]]. Roku [[1764]] přišel Herder jako duchovní a učitel do [[Riga|Rigy]], roku [[1769]] cestoval po Francii a [[1770]] se ve [[Štrasburk]]u setkal s o málo mladším [[Johann Wolfgang Goethe|J. W. Goethem]], což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina ''Sturm und Drang''. Od roku [[1771]] byl Herder vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku [[1776]] se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve [[Výmar]]u. Herder později přivítal francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem.

TakéByl Herdersice byl sicetaké ovlivněn francouzským [[osvícenství]]m, na rozdíl od univerzalistického [[racionalísmus|racionalísmu]] Kantova však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Jeho první významná práce, „O povaze a původu lidské řeči“ (1772), zkoumala vznik lidského jazyka vůbec a Herder zde dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul [[Wilhelm von Humboldt]] a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti.

HerderemV jeh osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let později vedlo i ke sjednocení politickému a stalo se vzorem pro národní emancipační hnutí ve střední a východní Evropě. Národ je podle Herdera skupina lidí spojených společným jazykem, z něhož vyrůstá i jejich společná, ale ode všech jiných odlišná kultura, což Herder dokládal na lidové poezii, kterou jako první sbíral a vydával („Hlasy národů v jejich písních“ 1773). Zabýval se [[Shakespeare]]m, dávnou poezií germánských národů, ale také poezii [[Starý zákon|Starého zákona]], [[Homér]]em a [[Edda|Eddou]]. Proti nekritickému obdivování řecké a latinské antiky vyzvedal středověké umění, zejména [[gotika|gotiku]], kterou pokládal za dílo Germánů, vyzvedal však i poezii slovanských národů a předpovídal jim velkou budoucnost. Na to pak navázal [[romantismus]] a nejenom české národní obrození.

HerderovoJeho dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století a jeho úvahy o jazyce a jazycích jsou živé dodnes. Herder silně ovlivnil filosofii [[Hegel]]ovu, [[Schleiermacher]]a i [[Friedrich Nietzsche|Nietzscheho]], ale i myslitele anglické a americké ([[John Stuart Mill]], [[John Dewey]]), u nás zejména [[František Palacký|F. Palackého]] a celé národní obrození.

Ačkoli si Herderon sám uvědomoval i nebezpečí národních [[šovinismus|šovinismů]] a zdůrazňoval, že národy se „učí navzájem“ a jen ve spolupráci mohou dospět dál, dovolávali se ho všichni vlastenci i nacionalisté až do 20. století. Herder správně odhadl, že vzestup lidových vrstev a jejich vstup do politiky v demokracii posílí význam veřejné komunikace v lidovém (národním) jazyce, který bude hrát i stále významnější politickou roli.