Husitství: Porovnání verzí

Čechy zachvátily revoluční nepokoje. Tzv. [[vedlejší země Koruny české]], [[Slezsko]] a [[Lužice]], zůstaly věrné katolické církvi, komplikovanější se ukázala být situace na [[Markrabství moravské|Moravě]]. Část radikálních husitů<ref>Za zakladatele Tábora bývá často označován [[Petr Hromádka]] z [[Jistebnice]]</ref> se uchýlila na strategicky výhodný [[ostroh]], nazývaný hradiště (snad bývalé opidum) nad řekou [[Lužnice|Lužnicí]] a vybudovala tady nové město. Dostalo biblický název [[Tábor]]. [[Táborité]] (či také táboři) pod vlivem v té době vlivných [[chiliasmus|chiliastických]] představ nechtěli žít podle dosud platných lidských zákonů, které považovali za nedokonalé, ale podle Božího zákona – [[Bible]]. Vzájemně se nazývali bratry a sestrami a po příchodu do města odevzdávali svůj majetek do kádí umístěných na náměstí; ten měl posloužit celé komunitě, aby dokázala překonat první kritický rok existence, kdy ještě nebyly ukotveny vztahy s okolním venkovem. V čele táborů stáli kněží, o vojenské záležitosti se starali čtyři [[hejtman (vojenství)|hejtman]]é. Jedním z nich se stal muž se zkušenostmi ze záškodnických válek [[Jan Žižka|Jan Žižka z Trocnova]], který se následně osvědčil jako vynikající vojevůdce. Nebyl nikdy poražen, přestože poslední léta svého života velel vojenským akcím husitů jako úplně slepý. Již od založení Tábora na jaře [[1420]] začal [[Jan Žižka]] se svými sbory úspěšně operovat v prostoru jižních a západních Čech, kde si začal systematicky podmaňovat bašty katolíků. Vítězně skončila i [[bitva u Sudoměře]], kde se ho pokusila porazit západočeská katolická šlechta.

 

[[File:Adolf Liebscher - Bitva na vrchu Vítkově.jpg|thumb|Adolf Liebscher - Bitva na vrchu Vítkově]]

Společným programem husitů se staly [[čtyři artikuly pražské]]. Požadovaly: