Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete: Porovnání verzí

Valentino, Orsinův sluha se diví, jak rychle si Cesario-Viola získala vévodovu náklonnost. Vévoda zadává CCesariovy úkol, aby mu šel namlouvat Olivii a nevracel se dřív, než ho O vyslyší.

Viola mluví s šaškem – bubínek není jeho oporou, nýbrž kostel – opíra se o něj jeho chata. "Viola: O nic se nestaráš. ŠŠašek: … o vás se nestarám. Jestliže to znamená nestarat se o nic, měl byste se vlastně rozplynout." Viola si nechává zavolat Olivii. V mluví s Říhalem a Tobiášovy – Olivie ho očekává. Olivie vyznává Cesariovi svou lásku, ten ji lituje. "Cesario: Naposledy jsem předplakával svého pána bědy. Olivie: Přijď zas!"

Cesario znovu škemrá na OOlivii lásku pro vévodu, s tím, že se cítí tak špatně, jako ona z nešťastné lásky k němu.

Na scéně je Šašek s Fanbio – mluví o Marií dopisu, přichází Vévoda s družinou. Objeví se Antonio s biřici, Cesarino žádá po Vévodovy jeho záchranu – zachránil ji v boji, vysvětluje se, že Cesario není Antoniovy známý – slouží u vévody už tři měsíce, nemohl být s ním. Přichází Olivie, nárokuje si CCesario, ten popírá, že si ji vzal, vévoda už málem uvěří. Přichází TTobiáš a ŘŘíhal – zranění, tvrdí, že jim to udělal Cesario, ten to popírá. Přichází Sebastiano, má se k Olivii – vévoda vidí, že jsou dva, Sebastiano se setkává s Antoniem – zná ho. Sebastian mluví s Violou zdlouhavě přichází na to, že jsou ze stejného města a mají stejného otce, Cesarino se přizná, že je žena, vévoda ji chce – tolikrát mu řekla, že nikdy by nemohla jako jeho mít ženu rád. Potřebují V ženské šaty, ty má kapitán, ten uvězněn Malvoliem, Šašek vyndavá dopis od Malvola – není blázen, první dopis psala Matie – Olivii je to již jasné, lituje Malvola. Olivii nabízí dvojí svatbu u sebe, vévoda přijímá, odchází, vévoda chce, aby Cesario ještě chvíli hrál Cesario, dokud nebude mít šaty. ŠŠašek zpívá na konec píseň o svém osudu - životě: „pršelo a vítr fičel … teď abyste nám jen tleskali a každý zas brzy přišel.“