Štěpán Uroš II. Milutin: Porovnání verzí

Rok 1282 byl však nešťastný pro srbského spojence, sicilského krále Karla z Anjou., který byl zbaven Sicílie v povstání známém jako "Sicilské nešpory" a uprchnul do Neapolska. Téhož roku (v prosinci) zemřel byzantský císař [[Michael VIII. Palaiologos]]. Jeho syn a nástupce, císař [[Andronikos II.]] Palaiologos, vyslal proti Milutinovi vojsko, které krále porazilo, a Milutin musel vrátit čerstvě získané město [[Skopje]]. Roku [[1283]] však Skopji a Vardar získal nazpět. Srbové také dobyli západní [[Makedonie|Makedonii]]. Aby Milutin roku [[1285]] zabránil expanzi [[Tataři|Tatarů]], poslal tamějšímu vládci Nogajovi jako rukojmí svého syna [[Stefan Uroš III.|Stefana]] (pozdějšího krále). Roku [[1291]] dobyla vojska králů Milutina a Dragutina na [[Bulharsko|Bulharech]] Braničevsko. Poté se Milutin obrátil na jih a dobyl na úkor císaře Andronika II. téměř celou Makedonii a město [[Drač|Dyrrhachion]]. Andronikos II., územě v Milutinův prospěch velmi oslabený, nabízel králi příbuzenský svarek a mír. Nejprve zamýšlel za několikrát rozvedeného Milutina provdat svou sestru Eudokii, vdovu po nedávno zemřelém (†[[1298]]) [[Trapezuntské císařství|trapezuntském císaři]] Ioannovi II. Komnenovi. Eudokia však odmítla. Nakonec Andronikos za MilutonaMilutina provdal svou pětiletou dcerku Simonis. Jako věno byla Srbsku ponechána města s hranicí v ose [[Štip]], [[Prilep]], [[Orchid]]. Roku [[1305]] Milutin ztratil ve prospěch titulárního [[Latinské císařství|konstantinopolského (latinského) císaře]] Filipa z Tarentu přístavní město Dyrrhachion.