Štěpán Uroš II. Milutin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.6.3) (robot přidal: mk:Стефан Урош II Милутин změnil: en:Stephen Uroš II Milutin of Serbia; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 8:
[[Soubor:Mladi milutin Sopocani.jpg||thumb|left|Milutin v mladém věku]]
== Vláda ==
Rok 1282 byl však nešťastný pro srbského spojence, sicilského krále Karla z Anjou., který byl zbaven Sicílie v povstání známém jako "Sicilské nešpory" a uprchnul do Neapolska. Téhož roku (v prosinci) zemřel byzantský císař [[Michael VIII. Palaiologos]]. Jeho syn a nástupce, císař [[Andronikos II.]] Palaiologos, vyslal proti Milutinovi vojsko, které krále porazilo, a Milutin musel vrátit čerstvě získané město [[Skopje]]. Roku [[1283]] však Skopji a Vardar získal nazpět. Srbové také dobyli západní [[Makedonie|Makedonii]]. Aby Milutin roku [[1285]] zabránil expanzi [[Tataři|Tatarů]], poslal tamějšímu vládci Nogajovi jako rukojmí svého syna [[Stefan Uroš III.|Stefana]] (pozdějšího krále). Roku [[1291]] dobyla vojska králů Milutina a Dragutina na [[Bulharsko|Bulharech]] Braničevsko. Poté se Milutin obrátil na jih a dobyl na úkor císaře Andronika II. téměř celou
[[Soubor:HeleneDAnjou.jpg|thumb|right|Král Milutin s matkou Helenou]]
== Potíže s dědictvím ==
V Srbsku tehdy existovalo dvojvládí. Podle dhody uzavřené mezi Dragutinem a Milutinem měl oba státní útvary zdědit Dragutinův syn Vladislav. Ale Milutin za svého nástupce prosazoval od Tatarů uprchnuvšího syna Stefana. Stefan se ale rozhodl, podobně jako jeho předchůdci i dědicové (strýc [[Stefan Dragutin]], otec Milutin, syn [[Stefan Dušan]]) ujmout násilím vlády a povstal proti Milutinovi. Princi se také nelíbila probyzantská politika, prezentovaná z návodu královny Simonis králem Milutinem. Osud povstání rozhodla srbská šlechta, když se postavila na stranu stárnoucího Milutina, který syna porazil, oslepil a poslal se ženou a potomky do [[Konstantinopol]]e, a ujal se vlády v Travuňsku a v Zetě, které dřív spravoval princ Stefan. Roku [[1314]] zemřela stařičká královna - matka Helena a roku [[1316]] skonal i Dragutin. Milutin se zmocnil matčina území a hodlal dobýt i království [[Srem]], kde dříve vládl Dragutin a které podle dohody mělo patřit Dragutinovu synovi (Stefanu) Vladislavovi. Milutin [[Srem]] sice dobyl, ale proti tomu se postavil [[Seznam uherských králů|uherský král]] [[Karel I. Robert]], který v prvních letech své vlády ([[1308]] - [[1342]]) upevňoval svou moc. Karel utvořil spolu s Filipem z Tarentu a [[Chorvatsko|chorvatským]] bánem Mladenem Subićem protisrbskou koalici a dobyl [[Bělehrad]]sko a [[Mačva|Mačevsko]]. Braničevsko si Milutin udržel. Roku [[1319]] navíc na Filipovi z Tarentu dobyl Dyrrhachion. Krátce poté povolil Milutin návrat z Konstantinopole synu Stefanovi, který se stal opět následníkem. Král Stefan Uroš II. Milutin zemřel roku [[1321]] ve věku asi 65 let. Po celou dobu své vlády pomáhal klášterům. Tím získal přízvisko ''Svatý král''. Jeho nástupcem se stal starší syn, princ Stefan jako [[Stefan Uroš III.]] ([[1321]] - [[1331]]), který musel v prvních letech své vlády krotit revolty bratra Konstantina a osvobodivšího se bratrance Stefana Vladislava.
| |||