Okazionalismus: Porovnání verzí

Přidáno 20 bajtů ,  před 10 lety
bez shrnutí editace
m (+iw)
Vztah mezi tělem a duší je často diskutovaným filosofickým problémem. Výrazněji se o jeho vyřešení pokoušely islámské teologické školy ([[Abú al-Hasan al-Ash'ari]], [[Abu Hamid Mohamed ibn Muhammad al-Ghazali]]) i ranní islámští filosofové ([[Al-Farabi]], [[Avicenna]]). Ve [[Scholastika|scholastice]] byl Bůh chápán jako jediná prvotní příčina veškerého dění ve světě. Mezi jinými '''[[David Hume]]''' tvrdil, že v případě přírodního dění nemůžeme zjišťovat [[Kauzalita|kauzalitu]] ve vlastním smyslu, nýbrž jen jistou následnost (svým tvrzením ovlivnil [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]]). Mezi dalšími se tímto problémem zabývali např. '''[[Baruch Spinoza]]''' či '''[[Gottfried Wilhelm Leibniz]]'''.
 
Okazionalisté vycházeli z descartovského problému [[Dualismus (filosofie)|dualismu]]. '''[[René Descartes]]''' pojímal mysl, jako nezávislou, netělesnou [[Substance|substanci]]. Slavné „myslím, tedy jsem“ ''(Ego [[Cogito ergo sum|cogito, ergo sum]])'', není jen výchozím bodem descartesovy filosofie, ale poukazuje i na ryze autonomní postavení mysli ve vztahu ke světu. Mysl se vykazuje sama ze sebe, tudíž je jediná nezpochybnitelně skutečná – nemůže nebýt. Vnější objekty (tedy i vlastní tělo) nás však vždy mohou klamat, jelikož nepocházejí přímo z mysli, tudíž je jejich samotná existence zpochybnitelná.
 
Přesto mezi myslí a tělem dochází k interakci, Descartes ji však nebyl schopen uspokojivě vysvětlit. Tento problém se pokoušeli vyřešit mnozí další stoupenci karteziánské filosofie a to tak, že nejčastěji Boha prohlásili za jedinou skutečnou příčinu způsobující shodu tělesného a duchovního dění.
19

editací