Ivan Blatný: Porovnání verzí

'''Ivan Blatný''' ([[21. prosinec|21. prosince]] [[1919]] [[Brno]] – [[5. srpen|5. srpna]] [[1990]] [[Colchester]], [[Spojené království]]) byl [[Česko|český]] básník, člen [[Skupina 42|Skupiny 42]], překladatel.

 

Byl synem českého literáta [[Lev Blatný|Lva Blatného]]. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku [[1930]] zemřel (básníkovi bylo tehdy teprve 11 let) a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starala jeho babička a strýc [[Arnold Klíčník]]. Literárním patronem mu byl [[Vítězslav Nezval]].

 

V roce [[1928]] se zúčastnil literární soutěže v ''[[Lidové noviny|Lidových novinách]]''. Vystudoval [[Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše 14|gymnázium]] a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]] v Brně obor [[čeština]] – [[němčina]] (ještě ovládal [[esperanto]]). V roce [[1935]] zdědil po smrti svého strýce [[Arnold Klíčník|Arnolda Klíčníka]] zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku ''Paní Jitřenka'', vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku ''Melancholické procházky'', která zvítězila v celonárodní soutěži.

 

Po osvobození vstoupil do [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Roku [[1948]] byl vyslán místo [[Jan Čep|Jana Čepa]], který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do [[Londýn]]a, odkud se již nevrátil- ještě téhož večera v BBC oznámil, že se domů do Čech nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v [[Československo|Československu]]. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem.

 

Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, [[stihomam]], obával se, že ho chce unést [[KGB]]. Nebyl zvyklý pracovat, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale spolupracoval s [[BBC]] a [[Svobodná Evropa|Svobodnou Evropou]]- pořizoval překlady.

 

* ''Na kopané'' – [[1946]]

* ''Jedna, dvě, tři, čtyři, pět'' – [[1947]]

 

Dále se zachovalo velké množství nezpracovaných rukopisů.