|
'''Josef Illík''' (10. září [[1919]] [[Praha]] – 21. ledna [[2006]] [[Praha]]) byl český [[fotograf]] a [[kameraman]].
Jeho divácky nejúspěšnějším dílem je takřka tradiční vánoční film ''[[Tři oříšky pro Popelku]]''. Během svého života spolupracoval s řadou režisérů a podílel se na mnoha dalších slavných filmech, např. ''[[Princ a Večernice]]'', ''[[Kladivo na čarodějnice]]'', ''Tenkrát o Vánocích'', ''Král Šumavy'', ''Už zase skáču přes kaluže'' a dalších. Pro Illíkovu kameru je typické střídání velkého [[detail]]u s velkým celkem a jistá syrovost pohledu. Sám řekl:''„ Moje obrazová poetika obsahuje něco ze smutku i tam, kde scénář předepisuje radost, smích a veselí."''
{{copyvio|zdroj={{citace monografie | příjmení = Bartošková, Bartošek | jméno = Šárka, Luboš| titul = Filmové profily | vydání = 2 | vydavatel = Čs. filmový ústav | místo = Praha | rok = 1986 | strany = 162–165 | MK ČSR = 59-49-85 }}}}
== Život ==
{{copyvio|zdroj={{citace monografie | příjmení = Bartošková, Bartošek | jméno = Šárka, Luboš| titul = Filmové profily | vydání = 2 | vydavatel = Čs. filmový ústav | místo = Praha | rok = 1986 | strany = 162–165 | MK ČSR = 59-49-85 }}}}
Narodil se v Praze 10. září 1919. V roce 1939 absolvoval obor fotografie na grafické škole pod vedením [[Ladislav Sutnar|Ladislava Sutnara]], [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]], aby byl za okupace totálně nasazen. Po roce 1945 pracoval jako fotograf a od roku 1948 jako asistent kamery ve studiích na [[Barrandov Studio|Barrandově]], zejména s kameramany Střechou, Huňkou a Milíčem. V letech 1952 – 1956 byl kameramanem Československého národního filmu, pro který natočil celkem 21 filmů, z nichž více než polovina byla uvedena v široké distribuci. Zajímavý je celovečerní dokument o zájezdu čínského Armádního uměleckého souboru do Československa v létě 1954 ''Pozdrav veliké země'' režiséra Jána Lacka.
Ve studiu Armádního filmu se seznámil s režisérem [[Karel Kachyňa|Karlem Kachyňou]], se kterým spolupracoval na svém prvním celovečerním filmu Tenkrát o Vánocích. Točilo se opět v barrandovském studiu, do kterého se v roce 1958 Illík vrátil již jako samostatný kameraman. Z další spolupráce obou umělců vzešla víc než desítka pozoruhodných filmů; za všechny jmenujme Krále Šumavy, Trápení, Už zase skáču přes kaluže nebo Vlak do stanice nebe. Filmy Trápení a Už zase skáču přes kaluže vzbudily pozornost doma i ve světě a dostalo se jim několika mezinárodních ocenění.
Dalším režisérem, se kterým spolupracoval, je [[Václav Krška]]. Poprvé v roce 1960, kdy vznikl film ''Osení''. Za adaptaci motivů z románu Marie Majerové ''Nejkrásnější svět'', uvedenou do kin pod titulem ''Kde řeky mají slunce'', získal Illík významné mezinárodní cenu – jednu z plaket na MFF v Benátkách 1961. S Krškou spolupracoval ještě na povídce ''Optimista'' z triptychu tří režisérů ''Místo v houfu'' a koneečně na jeho posledním filmu, adaptaci románu I. S. Turgeněva Jarní vody. ''Jarním vodám'' se dostalo ceny za kameru na MFF v Kambodži 1968.
Kromě Kachyni a Kršky točil s [[Ivo Toman|Ivo Tomanem]] (''Pevnost na Rýně'', ''Zbraně pro Prahu'' a v koprodukci s Mongolskými filmaři ''Ve znamení Tyrkysové hory''), s Vladislavem Delongem (''Dům na Ořechovce''), s [[Jiří Sequens|Jiřím Sequensem]] (''Deváté jméno''), s [[Jaroslav Balík|Jaroslavem Balíkem]] (''Ta třetí'', ''Slečna Golem''), s [[Petr Schulhoff|Petrem Schulhoffem]] (''Osud jménem Kamila''), [[Otakar Fuka|Otakarem Fukou]] (''Pátek není svátek'') a dalšími.
Třetí a čtvtá trvalejší spolupráce přišla v sedmdesátých letech v podobě [[Václav Vorlíček|Vácalva Vorlíčka]] a [[Antonín Kachlík|Antonína Kachlíka]]. S prvním z nich se setkal v roce 1973 při natáčení pohádky ''[[Tři oříšky pro Popelku]]'' a podruhé o dva roky později u filmu ''Dva muži hlásí příchod''. Následoval film ''Bouřlivé víno'' a další pohádka ''[[Princ a Večernice]]''. S Antonínem Kachlíkem spolupracoval na filmech ''Náš dědek Josef'', ''O moravské zemi'' a ''Radost až do rána''.
Za zmínku rozněž stojí dva filmy v režii Otakara Vávry ''[[Kladivo na čarodějnice (film)|Kladivo na čarodějnice]]'' a druhá polovina filmové adaptace románu [[Karel Čapek|Karla Čapka]] ''Krakatit'' nazvaná ''Temné slunce''. Při pyrotechnicky exponované scéně první poloviny se totiž zranil původní Vávrův kameraman Miroslav Ondříček a on sám se zhostil až druhé půle.
Ze zahraniční spolupráce jmenujme film Kurta Hoffmanna ''Dům v Kaprové ulici'' a film ''Větrné moře'' Eldara Kulijeva.
== Fotografie ==
| 