Markéta Babenberská: Porovnání verzí

Markéta byla prvorozeným dítětem rakouského vévodského páru, vyrostla v [[KlosterneuburgLeopold VI. Babenberský|Leopolda VI.]]u a vejeho manželky [[VídeňTeodora Byzantská|VídniTeodory]]. Vyrostla na dvoře svého otce v [[Klosterneuburg]]u a ve [[Vídeň|Vídni]], který byl v té době centrem [[minnesang]]u a jedním z kulturních center Evropy. Měla tři bratry (Leopolda († [[1216]], Jindřicha († [[1227]]) a [[Fridrich II. Bojovný|Fridricha]]) a tři sestry (Anežku, Konstancii a Gertrudu). Snad někdy kolem roku [[1221]] byla zasnoubena s anglickým králem [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřichem III.]], z plánovaného dynastického spojení však nakonec sešlo.

Markétin budoucí manžel, prvorozený syn římského císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]], římský král [[Jindřich VII. Štaufský]] (nar. [[1211]]), byl původně zasnouben s [[Anežka Česká|Anežkou Českou]], jako o budoucí nevěstě se však uvažovalo i o francouzské, uherské nebo anglické princezně. Markétin otec [[Leopold VI. Babenberský|Leopold VI.]] však nakonec při osobních jednáních s císařem vyjednal sňatkové spojení mladého římského krále se svou dcerou a sňatek byl uzavřen v listopadu [[1225]].

Po manželově vzpouře proti císaři a jeho internaci roku [[1235]] žila na neznámém místě patrně kdesi v Německu, po ovdovění roku [[1242]] se uchýlila do [[Dominikáni|dominikánského]] kláštera v [[Trevír]]u, později přesídlila do [[Cisterciáci|cisterciáckého]] kláštera ve [[Würzburg]]u, je možné že též pobývala v blíže neznámém klášteře v [[Míšeň|Míšni]].<ref>CDB V/1, č. 362.</ref>

Na politickou scénu se Markéta vrátila roku [[1246]] po smrti svého bratra [[Fridrich II. Bojovný|Fridricha II.]] (†1246) a jako nejstarší příslušnice rodu [[Babenberkové|Babenberků]] uplatňovala na základě tzv. ''[[Privilegium minus|Privilegia minus]]'' z roku [[1156]] dědické nároky na rakouské a štýrské vévodství. Ty ovšem zároveň uplatňovala Markétina neteř [[Gertruda Babenberská (1226-1288)|Gertruda Babenberská]] (dcera jejího bratra Jindřicha), která se po smrti svého prvního manžela [[Vladislav Český|Vladislava]] († [[1247]]), syna českého krále [[Václav I.|Václava I.]], provdala za [[Heřman Bádenský|Heřmana Bádenského]] a po Heřmanově smrti potřetípak roku [[1250]] za příbuzného uherského krále [[Béla IV.|Bély IV.]] [[Roman Haličský|Romana Haličského]]. Ani jeden z Gertrudiných manželů se však v babenberských zemích neprosadil.

V bojích o babenberské dědictví se angažovali prakticky všichni sousední vládcovévládci, císař ai papež. Zda byla Markéta v této době exponentkou [[Štaufové|štaufské]] politiky v bývalých babenberských zemích není jisté, její snahy však směřovaly patrně k prosazení práv jejího mladšího syna Fridricha († [[1251]]). V této době také odmítla plánovaný sňatek s [[Heřman z Hennebergu|Heřmanem z Hennebergu]], který zprostředkoval papež. Po pěti letech faktického bezvládí si přední rakouská šlechta (především [[Kuenringové]]) nakonec za vládce vybrala českého prince [[Přemysl Otakar II.|Přemysla]] ([[1251]]), který své nároky potvrdil v roce [[1252]] sňatkem se stárnoucí Markétou.

Sňatek, uzavřený samozřejmě z čistě politických důvodů, se konal [[11. únor]]a [[1252]] v Markétině sídle v [[Hainburg an der Donau|Hainburgu na Dunaji]] a Markéta se po boku o cca 28 let mladšího chotě stala rakouskou a štýrskou vévodkyní a roku [[1253]] i českou královnou, i když nebyla nikdy korunována. Manželství však zůstalo bezdětné, zřejmě s královniným vědomím udržoval Přemysl mimomanželský poměr s jednou z dívek jejího fraucimoru, která bývá tradičně ztotožňována s [[Anežka z Kuenringu|Anežkou z Kuenringu]]. S touto dívkou měl syna [[Mikuláš I. Opavský|Mikuláše]] a několik dcer.

Po vyhrané [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvě u Kressenbrunnu]] [[1260]], kde Přemysl porazil svého rivala uherského krále [[Béla IV.|Bélu IV.]] a získal tak fakticky i [[Štýrsko]], požádal o přiznání dědických práv pro svého nemanželského syna [[Mikuláš I. Opavský|Mikuláše]]. Papež [[Alexandr IV.]] odmítl a Přemysl byl tak nepřímo donucen ukončit své manželství s Markétou. Manželství bylo oficiálně anulováno (prohlášeno za neplatné) z důvodu Markétina nezrušeného slibu čistoty, který složila v [[Trevír]]u roku [[1243]]. Sama Markéta prokazatelně na zrušení manželství spolupracovala. [[18. říjen|18. října]] [[1261]] pak opustila Prahu a odebrala se na své věnné statky v Dolních Rakousích. Přemysl se ještě téhož roku oženil s vnučkou uherského krále [[Kunhuta Uherská|Kunhutou Haličskou]].