Tomáš II. Zaremba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Změna portálových šablon podle doporučení Wikipedie:Wikiportál |
m Robot opravil přesměrování na Nisské knížectví - Změněn(y) odkaz(y) na Niské knížectví; kosmetické úpravy |
||
Řádek 32:
Biskup byl nucen uprchnout z [[Vratislav (město)|Vratislavi]] do své rezidence v Otmuchově a pro neplnění podmínek arbitráže knížete [[exkomunikace|exkomunikoval]]. Kníže však mezitím vojensky obsadil většinu vsí na biskupském panství a začal v červenci [[1284]] ohrožovat samotný hrad Otmuchov a město Nisu, jakož i hrad [[Edelštejn]], který biskup teprve nedávno získal a jehož držbu mu Jindřich IV. ještě v září roku [[1281]] potvrdil. V dubnu následujícího roku ([[1285]]) pak všechna tato místa dobyl a biskup byl nucen se uchýlit do [[Ratiboř (Slezské vojvodství)|Ratiboři]] ke knížeti [[Přemek Ratibořský|Přemyslovi Ratibořskému]]. Rozšířil exkomunikaci knížete Jindřicha a vyhlásil [[interdikt]] nad všemi oblastmi v jeho držení, avšak apely o pomoc směrované hnězdenskému arcibiskupovi, papeži i českému králi [[Václav II.|Václavu II.]] zůstaly bez účinné odezvy. V letech 1285-1287 probíhala v [[Řezno|Řezně]] jednání smírčí komise; když však i ta vyzněla v neprospěch knížete Jindřicha, zahájil tento novou ofenzívu a oblehl a poničil město Ratiboř. Tomáš II. byl nucen žádat Jindřicha o smír, ke kterému skutečně došlo a v březnu [[1288]] se mohl vrátit do Vratislavi. V hlavním sporném bodu týkajícím se nově kolonizovaných území okolo Otmuchova a Nisy byl biskup nucen uznat, že po právu náležejí knížeti, za což je dostal od knížete darem v léno. Na památku smíru založil kníže ve Vratislavi bohatě vybavenou kolegiátní [[kapitula|kapitulu]] sv. Kříže a sv. Bartoloměje; biskup Tomáš naopak založil na paměť svého vyhnanství skromnější kapitulu u hradní kaple v Ratiboři zasvěcenou symbolicky [[Tomáš Becket|svatému Tomáši z Canterbury]], biskupovi umučenému svým světským pánem.
O dva roky později celoživotní konflikt obou osobností skončil překvapivě: kníže Jindřich Probus 23. června 1392 bezprostředně před smrtí sepsal dvě závěti, z nichž jedna se stala "velkým privilegiem" vratislavské církve. V ní přenechává "kostelu sv. Jana ve Vratislavi", tj. biskupství, veškerá knížecí práva nad zemí niskou a otmuchovskou, včetně soudní pravomoci a práva razit minci, a osvobodil je od všech povinností podle německého i polského práva; ponechl si ale práva v oblasti náboru vojska a stavění opevnění, jakož i udělování trhů, vybírání cel a horní [[regál]]. Biskup Tomáš dal nečekané privilegium neprodleně potvrdit papeži. Přestože listina přísně vzato ještě nestavěla biskupa na roveň knížat a přestože ji ostatní slezská knížata ještě řadu let napadala, podařilo se Tomáši II. a jeho nástupcům na jejím základě postupně získat plnou svrchovanost nad [[
I přes uvedené dlouhodobé starosti se biskup Tomáš II. energicky věnoval správě diecéze i církevního majetku. Za svého pontifikátu svolal dvakrát diecézní [[synod]] (v letech [[1279]] a [[1290]]). V letech 1288-1290 nechal sestavit seznam biskupského majetku, tzv. "Antiquum registrum", a pro účely jeho správy nechal přeložit do [[latina|latiny]] saské zemské právo.
Řádek 241:
{{Portály|Slezsko}}
[[Kategorie:Vratislavští biskupové]]
[[Kategorie:Úmrtí 1292]]
| |||