Pneuma: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Subst:Subpahýl}} |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
{{Subpahýl/dne|20110118061417}}
'''Pneuma''' – řecké slovo πνεύμα s významem „dech“, v širším smyslu „dech života“ i vzdušná substance. Je to ústřední pojem [[stoicismus|stoicismu]].
Pro první stoiky je Bůh opravdu dech šířícíse celým světem, tvůrčí oheň, či přesněji řečeno směs ohně a vzduchu, ztělesňující aktivní [[princip]]. Ten, dále smíšen s pasivními [[živly]], zemí a vodou, vytváří veškerá těla, zvířata, rostliny a minerály. V dokonalém smíšení s pasivní matérií propůjčuje pneuma tělům konzistenci, vnitřní pnutí (''tonos''), a zároveň zajišt'uje jednotnu světa, prodchnutého substancí nesoucí sémě všech věcí (''logoi spermatikoi'').
Během procesu integrace pojmů stoické filosofie do [[novoplatonismu]] a především pod vlivem křest'anství zduchovněl pojem pneuma do té míry, že překročil rámec alchymické či chemické teorie matérie. Stoická stopa se ztrácí kdesi v řecké alexandrijské alchymii. [[Zósimos]] již označuje pojmem pneuma jakoukoli vzdušnou substanci. Lékařská literatura arabského a latinského středověku, inspirovaná Galénem, pak rozšířila stoickou představu ''causa contentiva'', zajišt'uící soudržnost těl a jakožto ''spiritus innatus'' dávající bytostem život. Tak se mohla v alchymických naukách opět vynořit představa duchovní substance, která provívá svět a pod různými označeními vytváří podstatu tří říší přírody; velmi často si přitom alchymisté nebyli jasně vědomi jejího stoického původu.
Pojem pneuma můžeme rozpoznat v nesčetných variantách vazké vlhkosti, v níž přírodní filosofové a alchymisté od střředověku až do 18. století spatřovali příčinu soudržnosti těl, jejich rozpínavosti i jejich hořlavosti – at' už jde o bitumen, síru, ''terra pinguis'' [[Johanna Joachima Bechera]], ''flogiston'' [[Georga Ernsta Stahla]], nebo dokonce o elektřinu. Zvláštní vlastnosti pneuma však můžeme spatřovat i v kvintesenci [[Jana z Rupescissy]], nebo u [[Paracelsa]], kde těla proniká a udržuje jemná substance. Dúležitost koncepce se ukazuje ve snaze cestou destilace izolovat universálního ducha, který je předstupněm kovů i životním duchem. O tohoto ducha, nazývaného občas vzdušný sanytr nebo ''Spirit of nitre'', se zajímali [[Robert Fludd]], [[Michael Sendivogius]], [[Johann Baptist van Helmont]] a další; [[Rudof Glauber]] jej nazval ''miraculum mundi''.
[[Pierre Jean Fabre]] ve svém ''Palladium Spagyricum'' („Spagyrický chrám“, Toulouse 1624) výslovně sbližuje stoickou teorii duha, který dává světu sílu (''spiritus mundi'') s alchymickým učením o všepronikající substanci a ztotožňuje pneuma s „duchem světa“.
== Literatura ==
PRIESNER, Claus, FIGALA, Karin: ''Lexikon alchymie a hermetických věd'', Vyšehrad 2006, ISBN 80-7021-815-0
DUHOT, J.-J. : ''La conception stoḯcienne de la causalité'', Paříž 1989
PUTSCHER, M. : ''Pneuma, Spiritus, Geist: Vorstellung vom Lebensantrieb in ihren geschichtl. Wandlungen'', Wiesbaden 1973
[[Kategorie:Hermetismus| ]]
[[Kategorie:Filosofické směry]]
[[Kategorie:Esoterismus]]
| |||