Reformy Meidži: Porovnání verzí

Ta byla prolomena v polovině [[19. století]]. Díky nátlaku Matthewa Calbraitha Perryho byl šógunát donucen i přes odpor šlechty ustoupit [[Spojené státy americké|Američanům]]. Koloniální [[flotila|flotily]], které nyní kotvily v japonských [[přístav]]ech, byly trnem v oku [[nacionalismus|nacionalistickým]] [[radikál|radikálům]]. Tito se sjednotili pod myšlenkami Motoori Norinagy a pod sloganem ''sonnó džói'' („ctěte císaře, vypuďte barbary“). Oživení [[císařství]] zvláště inspirovalo [[samuraj]]e z [[východ|východních]] [[léno|lén]] [[Čóšú]] a [[Sacuma]], kteří se nikdy neztotožnili s nadvládou rodiny Togukawa. V roce [[1868]] došlo k revoluci, kdy radikálové obsadili palác v [[Kjóto|Kjótu]]. Většina [[šlechtic|šlechticů]] zůstala neutrální a [[občanská válka]] skončila v roce [[1869]]. Šógunát byl svržen a bylo obnoveno císařství – Japonsko se mělo stát moderním [[feudalismus|feudálním]] [[stát]]em. Mladý císař Meidži se přestěhoval do [[Edo|Eda]], které přejmenoval na [[Tokio]] („východní hlavní město“), a zahájil okamžitě řadu reforem. Bylo mezi nimi ustavení [[parlament]]u, sněmu a nejvyššího [[soud]]u, zavedení veřejného systému poštovních služeb, přijetí moderní jednotné [[měna|měny]] a otevření tokijské [[burza|burzy]]. Inspiroval se zejména [[Spojené království|Velkou Británií]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Německo|Německem]] a [[Francie|Francií]]. Zároveň ze západu povolal odborníky, kteří měli za úkol vytvořit či inovovat [[železnice]] a [[průmysl]], [[armáda|armádu]], [[loďstvo]] a [[architektura|architekturu]].

 

 

[[Kategorie:Dějiny Japonska]]