Anthony Eden: Porovnání verzí

Narodil se ve West Aucklandu do rodiny konzervativních [[velkostatek|velkostatkář]]ů. Jeho otcem byl baron William Eden a matkou Sybil Frances Greyová. Studoval na [[Eton College]].

V prosinci [[1923]] byl zvolen poslancem [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]] za konzervativce.

Roku [[1926]] se stal [[Sekretář (administrativa)|tajemník]]em ministra zahraničí [[Austen Chamberlain|Austena Chamberlaina]] a roku [[1931]] získal funkci zástupce ministra zahraničí. Roku [[1934]] se stal [[ministr]]em pro záležitosti [[Společnost národů|Společnosti národů]] ve vládě [[Stanley Baldwin]]a. Jako účastník [[První světová válka|první světové války]] zastával zpočátku protiválečné [[názor]]y, ale byl mezi prvními, kteří pochopili, že [[mír]], s ohledem na [[nacistické Německo]] a fašistickou [[Itálie|Itálii]], nemůže být zajištěn politikou appeasementu. Po rezignaci minstra zahraničí Hoara roku [[1935]] nastoupil na jeho místo.

Ve své funkci zastával politiku nezasahování do [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]] a podporoval [[Neville Chamberlain]]a v jeho snaze udržet [[mír]] prostřednictvím ústupků vůči nacistickému Německu. Jeho [[rezignace]] je připisována nesouhlasu s politikou appeasementu nicméně spory mezi ním a [[Předseda vlády|premiér]]em byly na úrovni toho jak daleko dojít v jednání s Itálií a politiku [[appeasement]]u vůči nacistickému Německu nekritizoval.

Poté, co se stal v roce [[1940]] premiérem [[Winston Churchill]], byl jmenován do funkce ministra války a na konci roku se stal znovu ministrem zahraničí. I když byl Churchillovým spojencem, jeho vliv byl omezený, protože s [[Franklin D.Delano Roosevelt|Rosseveltem]] a [[Stalin]]em jednal premiér sám. Roku [[1942]] se stal i předsedou [[Dolní sněmovna Spojeného království|dolní komory]] britského parlamentu.

Po volbách roku [[1951]] sestavovali vládu znovu [[Konzervativní strana (Spojené království)|britští konzervativci]] a znovu se stal ministrem zahraničí. Dokázal vyřešit mnoho krizových poválečných situací v zahraniční politice v období, kdy docházelo k poklesu významu [[Britské impérium|Britského impéria]], vypukla [[studená válka]] a [[Spojené království|Velká Británie]] přestávala být světovou [[velmoc]]í. Mezi jeho [[úspěch]]y patřily závěry přijaté na [[Ženevská konference|ženevské konferenci]] a dohoda s [[Egypt]]em na stažení britského vojska.

Následkem antikomunistické politiky a počátku [[Studená válka|studené války]] se společně Winstonem Churchillem rozhodl změnit přístup vůči některým německým [[Válečný zločin|válečným zločincům]], kteří byli britskými [[VězeňVěznice|vězni]]. Byl zmírněn rozsudek [[Trest smrti|trestu smrti]] nad polními maršály [[Albert Kesselring|Albertem Kesselringem]] a [[Erich von Manstein|Erichem von Mansteinem]]. Odpovídalo to požadavku německého kancléře [[Konrad Adenauer|Konrada Adenauera]] i kampani v západoněmeckém tisku. Oby byli později ze zdravotních důvodů propuštění z [[Věznice|vězení]] do [[nemocnice]] a poté i na neurčenou dobu na [[Rekonvalescence|rekonvalescenci]]. Tento postup měl mimo jiné napomoci vybudovat silnou německou armádu, která měla vzniknout na přední linii obrany [[Severoatlantická aliance|NATO]] v době studené války.

V dubnu [[1955]] odešel [[Winston Churchill]] na odpočinek a on se stal jeho nástupcem ve funkci britského [[premiérseznam britských premiérů|britského premiéra]]a. Poté, co nastoupil do [[úřad]]u, vyhlásil volby, ve kterých konzervativci zvítězili. V domácí politice neměl velké zkušenosti a tak se zaměřil na zahraniční záležitosti.

V říjnu vpadly britská, francouzská a [[izrael]]ská vojska do [[Egypt]]a a obsadila oblast průplavu. Nicméně [[Prezident USASpojených států amerických|americký prezident]] [[Dwight D. Eisenhower|Dwight Eisenhower]] byl silným zastáncem [[dekolonizace]] a okamžitě proti invazi důrazně protestoval. Nakonec byl donucen ustoupit americkému tlaku a vojsko stáhnout. Tato [[Suezská krize]] je považována za ukončení postavení Velké Británie jako světové velmoci. Jeho pověst [[státník]]a tím velmi utrpěla a zhoršil se i jeho [[zdravotní stav]]. Jeho kancléř [[Harold Macmillan]] dosáhl toho, aby krátce nato v lednu [[1957]] odstoupil z funkce premiéra.

Zemřel na [[rakovina|rakovinu]] jater [[14. leden|14. ledna]] [[1977]] a byl [[Pohřeb|pohřben]] v Alvedistonu[[Alvediston]]u.