Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí

Přidáno 491 bajtů ,  před 9 lety
+obrázky a reference
(+reference)
(+obrázky a reference)
| issn =
| jazyk = pl
}}</ref> Většina vratislavské kapituly podporovala [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup [[Hnězdno|hnězdenský]] [[Janislav]] jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.<ref name="ADB">.</ref>Žáček Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.<ref name="NDB78">,</ref><ref{{Citace name="Pater">,</ref>monografie
| příjmení = Žáček
| jméno = Rudolf
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Slezska v datech
| vydavatel = Nakladatelství Libri
| místo = Praha
| rok = 2004
| isbn = 80-7277-172-8
| kapitola =
| strany = 78-85
| jazyk =
}}</ref> Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.<ref name="ADB">.</ref> Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
=== Přeclav z Pohořelé a Karel IV. ===
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.<ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref>
 
[[Soubor:Wroclaw swDorotyStanislawaWaclawa.jpg|thumb|200px|right|Kostel sv. Vojtěcha, Stanislava a Dorotym postavený na paměť setkání Karla IV. a Kazimíra III.]]
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]]. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref>
 
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]].<ref>Žáček, s. 79.</ref> Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně kknížecího titulu a panivnické patronace.<ref>Žáček, s. 85.</ref>
 
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref>
 
=== Majetková strategie biskupa Přeclava ===
[[Soubor:Paczkow - fragment murów PL.jpg|thumb|300px|right|Hradby biskupského města Pačkova vybudované za vlády Přeclava z Pohořelé]]
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely.<ref name="NDB">,</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="ADB">.</ref> Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kouřil | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kouřil | příjmení2 = Prix | jméno2 = Dalibor | odkaz na autora2 = Dalibor Prix | příjmení3 = Wihoda | jméno3 = Martin | odkaz na autora3 = Martin Wihoda | titul = Hrady českého Slezska | vydavatel = Archeologický ústav AV ČR | místo = Brno | rok = 2000 | počet stran = 645 | strany = 447, 100 | isbn = 80-86023-22-2}}</ref> Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]).<ref name="NDB">,</ref><ref>Kouřil, Prix, Wihoda, s. 209, 199, 444.</ref> Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,<ref name="NDB">,</ref> a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích. Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]]) a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]); i v těchto místech modernizoval opevnění.<ref name="NDB">,</ref>
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">.</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako [[hereze|kacířství]]. V roce [[1349]] například do Slezska přišli [[flagelant]]i, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských [[pogrom]]ů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit.<ref>Žáček, s. 81.</ref>
 
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku [[Hedvika Slezská|svaté Hedviky]] ([[16. říjen|16. října]]) jako místní [[patron]]ky.<ref name="Pater">,</ref>
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 77, 79-80}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Žáček
| jméno = Rudolf
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Slezska v datech
| vydavatel = Nakladatelství Libri
| místo = Praha
| rok = 2004
| isbn = 80-7277-172-8
| kapitola =
| strany = 78-85
| jazyk =
}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Kopiec
| jméno = Jan
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Bistum Breslau
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Gatz
| jméno sestavitele = Erwin
| sestavitel =
| sborník = Die Bistümer des Heiligen Römischen Reiches von ihner Anfängen bis zur Säkularisation
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Verlag Herder
| místo = Freiburg in Breisgau
| rok vydání = 2003
| isbn = 3-451-28075-2
| url =
| kapitola =
| strany = 133-134, 142
| jazyk =
}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Żerelik