Rigoberta Menchú pochází z [[Mayové|mayského]] etnika K'iche' a narodila sase v malé indiánské vesnici Laj Chimel v [[Departementy Guatemaly|guatemalském departamentu]] [[Quiché]]. Od dětství byla svědkem násilností a porušování lidských práv, které sase děly během [[Guatemalská občanská válka|guatemalské občanské války]].
Její matka a bratr byli brutálně zavraždenizavražděni provládními [[Eskadra smrti|eskadrami smrti]] a její otec zahynul při zásahu armády proti demonstrantům, kteří se zabarykádovalizabarikádovali na [[Španělsko|španělské]] ambasádě v [[Ciudad de Guatemala]] [[31. leden|31. ledna]] [[1980]]. Bez katolíckékatolické ani sociální organizace se proto Rigoberta už od svého pubertálního věku zapojovala do aktivit upozorňujících na porušování lidských a občanskychobčanských práv především domorodého obyvatelstva Guatemaly.
Kvůli tomu sase musela začít v Guatemale skrývat a v roce [[1981]] odešla do exilu v [[Mexiko|Mexiku]]. Roku [[1983]] byla vydána její autobiografická kniha ''Já, Rigoberta Menchú'', která vzbudila mezinárodní ohlasy a poprvé výrazněji upřela pozornost světového mínění na dění v Guatemale. V průběhu nasledujícíchnásledujících let sase Rigoberta stala významnou obhájkyní práv domorodého indiánského obyvatelstva a zástankynízastánkyní etnicko-kulturnníhokulturního zmírnění nejenom v Guatemale, ale na celé západní polokouli.
Roku [[1992]] jí byla za tyto snahy udělena Nobelova cena míru. Roku [[1998]] získala také [[Cena prince Asturského|Cenu prince AusturskéhoAsturského]] v kategorii mezinárodní spolupráce a roku [[1996]] sase stala velvyslankyní dobré vůle [[UNESCO]]. V současnosti je aktivní hlavně v domácí guatemalské politice, byla spoluzakladatelkou několika indiánských politických stran a roku [[2007]] neúspešněneúspěšně kandidovala na post guatemalské prezidentky. Vyvíjí též snahu, aby čelní představitelé vojenské diktatury vládnoucí za časů občanské války byli za svoje činy postaveni před [[soud]].
