Dimitrij: Porovnání verzí

Přelom 70. a 80. let 90. století byl pro Antonína Dvořáka okamžikem jeho proniknutí na mezinárodní scénu (''[[Moravské dvojzpěvy]]'', ''[[Slovanské tance]]''). Slibné bylo jednání o zahraničním uvedení jeho poslední komické opery ''[[Šelma sedlák]]'' s Dvořák se ohlížel po dostatečně ambiciózním libretu se světovým námětem, na které by mohl napsat reprezentativní vážnou operu. Prostřednictvím tehdejšího ředitele opery [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]] [[Jan Nepomuk Maýr|Jana Nepomuka Maýra]] mu bylo bez určení autora nabídnuto libreto ''Dimitrij'', kterým byl skladatel ihned nadšen.<ref name="Kuna">Milan Kuna: Z historie Dvořákova Dimitrije, program Státní opery Praha 2004, s. 9-15</ref>

 

Libreto napsala v roce 1877 [[Marie Červinková-Riegrová]], dcera politika [[František Ladislav Rieger|Františka Ladislava Riegra]]. Bylo původně určeno pro skladatele [[Karel Šebor|Karla Šebora]], který na její libreto již napsal operu ''[[Zmařená svatba]]''. Červinková však nebyla spokojena ani se spoluprací, ani s výsledným zhudebněním svého předchozího díla, a když Šebor ani po dvou letech nezačal na ''Dimitrijovi'' pracovat, vyžádala si je od něj zpět.<ref name="Kuna">...</ref> <ref name="Šupka">O. Šupka: Opery Antonína Dvořáka VIII:Dimitrij, viz "Literatura"</ref>

 

 

== Premiéra a další osudy díla ==

''Dimitrij'' je opera náročná na výpravu, sbory i orchestr a byla zamýšlena pro nové Národní divadlo. Po jeho požáru (1881) se však musel Dvořák spokojit s inscenací v dosavadních, málo vyhovujících podmínkách. Nastudování Dimitrije bylo nejprve odloženo do sezóny 1882/83 a poté se spěchalo, aby se premiéra stihla v letním [[Nové české divadlo|Novém českém divadle]] před zimním přestěhováním do stísněných prostor [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadle]]. Atmosféře nepřispělo, že současně byla studována poslední [[Bedřich Smetana|Smetanova]] opera ''[[Čertova stěna]]'' a problémy s přípravou jedné z nich byly kladeny za vinu protekční přednosti druhé. Nakonec však byla inscenace ''Dimitrije'', připravená s velkým úsilím a značnými náklady, premiérována 8. října 1882 (''Čertova stěna'' byla uvedena až 29. října v nastudování značně ledabylém).

 

 

== Inscenace Dimitrije ==

 

České země:<ref name="Kuna">...</ref> <ref name="Šupka">...</ref>

Odehrává se v Moskvě v letech 1605-06

=== 1. dějství ===

(Náměstí v Moskvě před [[Kreml]]em) Car Boris Godunov zemřel, před branami Moskvy stojí polské vojsko vedené mužem, který o sobě tvrdí, že je Dimitrij, syn cara Ivana Hrozného — lid se obává budoucnosti (sbor ''Veliké hoře stihlo matičku rodnou zem''). Patriarcha Jov vyzývá shromáždění, aby zůstalo věrné Godunovovým dětem Fjodorovi a Xenii (árie ''Všichni tvoji bojarové přísahají v souboru''). Lid je však rozpolcem mezi přívržence Fjodora a Dimitrije. Hrozící potyčku zažehnává vůdce vojska Basmanov, který radí k přijetí nového pretendenta (árie ''Slyš mne, Moskvo! Země celá Dimitra již uznala''). Odvolává se rovněž na carevnu Marfu, matku careviče Dimitrije. Lidé ihned následuje Basmanova, což s nelibostí komentuje kníže Šujskij (árie ''V záhubu lid slepý uhání... Klaňte se mu, kořte se mu, samozvanci veřelému''). Dav ubije dosavadní carevnu i mladého cara Fjodora, na scénu přichvátá vyděšená Godunovova dcera Xenie (zpěv ''Pomoc! Slyšte! Smilování! Kde's, ó Bože! Ty je spas!''). Šujskij ji bere do své ochrany a odvádí.

 

(Síň v Kremlu) Dimitrij nejprve o samotě vzpomíná na své setkání s Xenií (árie ''Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel''), pak se koná dvorská audience. Šujského soud odsoudil k smrti a je veden na popravu, všichni vyjadřují věrnost carovi. Idylu přeruší příchod patriarchy s požadavky, aby bylo zakázáno sloužit v Moskvě katolickou [[mše|mši]] a aby carevna Marina přestoupila na [[pravoslaví|pravoslavnou víru]], jinak bude její sňatek s carem prohlášen za neplatný (árie ''Svatá církev příkoř snáší''). To vyvolá novou konfrontaci mezi Poláky a Rusy, kterou přeruší až náhlý příchod Xenie, jež chce žádat Marinu o milost pro Šujského (''Pomilovat, odpustit, vznešený je úkol tvůj!''). Marina ji odkáže na cara, ve kterém Xenie poznává svého zachránce z carské hrobky. Ačkoli není schopna slova, Dimitrij Šujského omilostňuje. Zatímco Rusové carovi děkují (sbor ''Buď věčná tobě sláva''), Poláci jsou zaraženi a Marině neuniklo pouto mezi jejím manželem a Xenií.

 

Když carský pár osamí, Marina Dimitrijovi vášnivě vyčítá milost pro Šujského. Když se ji manžel snaží odkázat do mezí vladařovy choti, žárlivá Marina mu prozradí pravdu o jeho původu: Je jen nevolník jménem Griška Otrepěv, kterého Marinin otec vychoval ve víře, že je ruským carevičem, aby jej pak využil ke svým cílům (árie ''Trůn otců tvých! Ty bloude zpozdilý!... Poslyš! K otci v noční době''). Dimitrij je do hloubi duše otřesen (''Hoj, Marino, ty lžeš, ni hlesu dál!''), ale poznání, že byl dosud Marininou loutkou, jej jen utvrzuje v odhodlání dále vládnout podle vlastního přesvědčení. Marina vidí, že chybila, a snaží se získat Dimitrije zpět (árie ''Pro Bůh, co díš? Mnou hrůza prochvívá!''), slibuje mu poslušnost i to, že se podle jeho přání stane Ruskou, Dimitrij ji však znechuceně odbývá a Marina hrozí pomstou.