Miroslav Barvík: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Nový, dle uvedené literatury.
 
Řádek 8:
Miroslav Barvík byl velmi rozporuplnou osobností. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy (např. práce o díle [[Vítězslava Kaprálová|Vítězslavy Kaprálové]] a [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]]) a popularizace vážné hudby (mimo jiné byl tvůrcem oblíbeného rozhlasového pořadu ''„Hovory o hudbě“''), neblaze proslul svou činností v Syndikátu českých skladatelů, později Svazu československých skladatelů.
 
Syndikát českých skladatelů byla stavovská organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od [[20. únor]]a [[1946].
Syndikát českých skladatelů byla stavovská organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od [[20. únor]]a [[1946]]. Po komunistickém puči v únoru [[1948]] se na půdě Syndikátu se ustavil akční výbor s [[Václav Dobiáš|Václavem Dobiášem]] jako předsedou a Miroslav Barvíkem jako jednatelem. Akční výbor okamžitě zahájil „očistu“ členské základny Syndikátu: mezi prvními postiženými vyloučením ze Syndikátu a zákazem veřejné činnosti byli např. [[Leoš Firkušný]], [[Jaroslav Křička]], [[Jan Miroslav Květ]], [[Karel Boleslav Jirák]], [[Bořivoj Mikoda]], [[Antonín Modr]] a po nich následovalo mnoho dalších. Na II. sjezdu československých skladatelů a hudebních vědců v květnu [[1949]] byl založen celostátní Svaz československých skladatelů a všechny další hudební spolky a organizace byly zrušeny. Barvík sám přednesl na sjezdu referát s názvem ''Skladatelé jdou s lidem'', kterým se přihlásil k prosazování [[Andrej Ždanov|Ždanovových thezí]] v české hudbě<ref>[http://www.music.ucsb.edu/projects/musicandpolitics/archive/2010-1/svatos.html THOMAS D. SVATOS: Sovietizing Czechoslovak Music (The “Hatchet-Man” Miroslav Barvík and his Speech The Composers Go with the People)]</ref>. Česká hudba pak na dlouhou dobu ztratila kontakt se soudobou světovou hudbou.
 
V roce [[1966]] byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery Brno (dnes [[Janáčkovo divadlo]]). Po roce [[1968]] však i on upadl v nemilost, byl z funkce ředitele odvolán a v roce [[1979]] odešel do důchodu.