Rigoberta Menchú pochází z [[Mayové|mayského]] etnika K'iche' a narodila sa v malé indiánské vesnici Laj Chimel v guatemalské[[Departementy provinciiGuatemaly|guatemalském departamentu]] [[Quiché]]. Od dětství byla svědkem násilností a porušování lidských práv, které sa děly vběhem Guatemale[[Guatemalská vobčanská doběválka|guatemalské občanské [[válka|války]].
Její matka a bratr byli brutálně zavraždeni provládními [[Eskadra smrti|eskadrami smrti]] a její otec zahynul při zásahu armády proti demonstrantům, kteří se zabarykádovali na [[Španělsko|španělské]] ambasádě v Guatemala[[Ciudad Cityde Guatemala]] [[31. leden|31. ledna]] [[1980]]. Bez katolícké aani sociální organizsceorganizace se proto Rigoberta už od svého pubertálního věku zapojovala do aktivítaktivit upozorňujících na porušování lidských a občanskych práv především domorodého obyvatelstva Guatemaly.
Kvůli tomu sa musela začít v Guatemale skrývat a v roce [[1981]] odešla do exilu v [[Mexiko|Mexiku]]. Roku [[1983]] byla vydána její autobiografická kniha ''JaJá, Rigoberta Menchú'', která vzbudila mezinárodní ohlasy a poprvé výrazněji upřela pozornost světového mínění na dění v Guatemale. V průběhu nasledujících let sa Rigoberta stala významnou obhajkyníobhájkyní práv domorodého indiánskehoindiánského obyvatelstva a zástankyní etnicko-kulturnního zmírnění nejenom v Guatemale, ale na celé západní polokouli.
Roku [[1992]] jí byla za tyto snahy udělena Nobelova cena míru. Roku [[1998]] získala také [[Cena prince Asturského|Cenu princaprince Austurského]] v kategorii mezinárodní spolupráce a roku [[1996]] sa stala velvyslankyní dobré vůle [[UNESCO]]. V současnosti je aktivní hlavně v domácí guatemalské politice, byla spoluzakladatelkou několika indiánských politických stran a roku [[2007]] neúspešně kandidovala na post guatemalské prezidentky. Vyvíjí též snahu, aby čelní představitelé vojenské diktatury vládnoucí za časů občanské války byli za svoje činy postaveni před [[soud]].
