Jindřich Kastilský: Porovnání verzí

Rozezlený Jindřich Alfonse s malou armádou napadl a drancoval zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se připojil ke [[Karel I. z Anjou|Karlovi z Anjou]], pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem, ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil významný titul sardinského krále či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k [[štaufové|štaufské]] dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci [[Konradin]]ovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické [[bitva u Tagliocozza|bitvě u Tagliocozza]]. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Casino, kde byl zajat. Příštích dvacet tři let strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v [[Canosa|Canose]] a na [[Castel del Monte]]. Narozdíl od synů [[Manfréd Sicilský|Manfréda]], kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a celkem uctivé zacházení.<ref name="Úsvit223">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=223|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> V roce 1272 se na Sicílii při návratu z kruciáty vylodila Jindřichova sestra Eleonora s manželem a snažila se zprostředkovat propuštění. Snaha byla neúspěšná.

 

 

== Vývod předků ==